Syn.: Hyoscyamus falezlez Coss.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Druh Hyoscyamus muticus se vyskytuje v aridních oblastech severní Afriky a jihozápadní Asie, jeho areál se táhne od atlantického pobřeží Mauritánie přes Saharu až po Írán a Omán. Nominátní poddruh je uváděn z východu areálu (od Egypta na východ), na severozápadě Afriky je rozlišován poddruh Hyoscyamus muticus subsp. falezlez, jenž je zachycen na těchto snímcích.
Ekologie: Roste na písčitých stanovištích v okolí sezónních vodních toků.
Popis: Dvouletá až krátkověce vytrvalá bylina dosahující výšky 40–100 cm, s lodyhou přímou, lepkavě chlupatou. Listy jsou řapíkaté, široce kopinaté až vejčité, 6–20 cm dlouhé a až 3,5 cm široké, celokrajné, chobotnaté nebo se 2–3 zuby po každé straně, poněkud dužnaté, jemně chlupaté. Květenství tvoří koncové vijany; listeny jsou listům podobné; květní stopky jsou krátké, kalich je zvonkovitý, 5cípý, koruna je nálevkovitá, 2–3 cm dlouhá, vně bělavě zelená, uvnitř tmavě nachová, bez výraznější retikulární žilnatiny; tyčinek je 5, jsou společně s čnělkou z koruny vyniklé. Plodem je tobolka.
Poznámka: Rostlina je díky své intenzivní zelené barvě v pouštních oblastech mimořádně nápadná, po deštích se její nové listy objevují velmi rychle. Avšak stejně jako jiné druhy blínu je i tento saharský zástupce rodu značně jedovatý pro člověka, gazely, koně i osly. Dromedáři jsou však údajně na jed této rostliny citliví už o poznání méně, na rovnokřídlý hmyz (kobylky, saranče) neúčinkuje vůbec – tedy určitý účinek blín na sarančata vlastně má, po konzumaci blínu se totiž sama stávají jedovatá.
Traduje se, že domorodí obyvatelé Sahary se pomocí této rostliny snažili zbavit cizích kolonistů. Nejznámější epizoda se udála v roce 1881, kdy se Tuaregové pokusili otrávit členy francouzské expedice v pohoří Hoggar – nabídli jim tehdy blínem „impregnované“ datle. Někteří z pohoštěných následně trpěli vážnými poruchami smyslového vnímání.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 28. 3. 2025 (Maroko, region Drâa-Tafilalet, Merzouga).