Syn.: Andropogon ambiguus Gennari nom. illeg., Andropogon collinus Lojac., Andropogon dalmaticus Gand., Andropogon giganteus Ten., Andropogon giganteus (Chiov.) Eyles, Andropogon hirtus L., Andropogon modicus De Wild., nom. inval., Andropogon pichleri Gand., Andropogon pilosus Dufour ex Roem. et Schult., nom. illeg., Andropogon podotrichus Hochst. ex Steud., Andropogon podotrichus Hochst., Andropogon pubescens Vis., nom. illeg., Andropogon sinaicus Delile, Andropogon transvaalensis Stapf, Cymbopogon hirtus (L.) Nees ex Baker, Cymbopogon hirtus (L.) Thomson, Cymbopogon modicus De Wild., Cymbopogon pubescens (Andersson) Fritsch, Cymbopogon transvaalensis (Stapf) Stapf ex Burtt Davy, Heteropogon hirtus (L.) Andersson, Heteropogon pubescens Andersson, Hyparrhenia modica (De Wild.) Robyns, Hyparrhenia podotricha (Hochst.) Andersson, nom. inval., Hyparrhenia pubescens (Andersson) Chiov., Hyparrhenia sinaica (Delile) G. López, Sorghum hirtum (L.) Kuntze, Trachypogon hirtus (L.) Nees, Trachypogon pubescens (Andersson) Fourr.
Česká jména: vousatice chlupatá (Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae Barhart – lipnicovité
Rozšíření: Druh s velmi rozsáhlým areálem, který se táhne od Makaronésie přes Středozemí na Blízký východ, na východ až do Pákistánu, v Africe také v saharských pohořích a v Sahelu, v horách východní Afriky, na jihu kontinentu od Zambie a Angoly až do Kapska. Zavlečen byl do Austrálie i do Ameriky. Existuje dokonce i záznam o nálezu v ČR u Brna, kam se dostal zřejmě s australskou vlnou.
Ekologie: Provází travnatá a křovinatá místa, často na mělkých kamenitých půdách, také úhory. Místy tvoří dominantu vegetace, zejména na místech s nedostatkem přístupných živin. Je tolerantní k suchu, ke kolísání vlhkosti i teploty, dobře regeneruje po ohni. Opylování zajišťuje vítr, ale druh je také schopný samoopylení.
Popis: Vytrvalá trsnatá tráva s přímými stébly vysokými 30–60(–100) cm; oddenek je krátký. Listy jsou převážně přízemní, čárkovité, ploché nebo složené, 1–2(–4) mm široké, sivé, s bílou střední žilkou, poněkud drsné; jazýček je asi 2 mm dlouhý. Květenství je lata 10–30 cm dlouhá, složená z párovitě uspořádaných hroznů na 3–8 cm dlouhých stopkách, každý pár podpírá 3–8 cm dlouhý, často červeně naběhlý listen; hrozny klásků jsou 2–4 cm dlouhé, lámavé vřeteno každého nese 2květé klásky, kterých obvykle bývá 4–7(–8) párů; v páru je dolní klásek přisedlý, se samčím a oboupohlavným květem, horní stopkatý, celý samčí nebo sterilní; plevy jsou bíle vlnaté; plucha oboupohlavného kvítku je kožovitá, dvouzubá, z výřezu vyrůstá 1–3,5 cm dlouhá, na bázi spirálovitě stočená osina, pluchy sterilních kvítků jsou kopinaté, blanité. Obilky jsou okoralé.
Využití: Vzhledem k odolnosti má značný protierozní význam. Dobytek spásá jen mladé rostliny, později jsou listy a stébla obtížně stravitelná. V některých oblastech se používá k výrobě došků, také se z listů vyrábějí ošatky a košíky.
Poznámka: Hyparrhenia hirta je typickou C4 rostlinou.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 24. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Aidone-Morgantina).