Syn.: Impatiens chrysantha Hook. f.
Čeleď: Balsaminaceae A. Rich. – netýkavkovité
Rozšíření: Vysokohorské subtropy severozápadního Himálaje; je to nejhojnější netýkavka v teritoriích Džammú-Kašmír a Chajbar-Paštúnchwá na indicko-pákistánském pomezí.
Identita v Evropě zplaňujících rostlin, jež bývají za tento druh vydávány, není zcela zřejmá (viz Poznámka).
Ekologie: V Asii roste v podrostu podhorských a horských lesů, v rozsáhlých porostech podél vodních toků, obecná je v nadmořských výškách mezi 1800–3000 m. Therofyt, na původních horských stanovištích (a stejně tak i v evropských nížinách), kvete od července do září.
Popis: Jednoletá bylina s přímými, křehce vodnatými, nevětvenými i větvenými lodyhami, dorůstající přes půl metru výšky. Listy má střídavé, řapíkaté, se zahroceně vejčitě eliptickými, 2–8 cm širokými a dvakrát tak dlouhými, lysými čepelemi se žláznatě vroubkovanými okraji. Souměrné květy, až po pěti (i více) seskládané v úžlabních, tence stopkatých, až přeslenitě zkrácených hroznech jsou souměrné, bezmála tři centimetry široké a téměř stejně dlouhé (z toho asi třetina připadá na zakřivenou ostruhu, vybíhající z vakovitého, nápadně zvětšeného, korunovitě zbarveného dolního lístku trojčetného kalicha). Pětičetná koruna sestává z nápadně rozšířeného, na vrcholku mírně vykrojeného svrchního lístku (vexilla) a čtyř vcelku malých, v protilehlých párech srůstajících křidélek s úzkými laloky – boční bývají rozestálé, spodní sblížené nebo přes sebe křižmo postavené, obvykle bledší než vexillum. Srostlé tyčinky chrání pestík podobně jako u jiných netýkavek, temně hnědá a podélně svraskalá semena jsou odmršťována praskajícími vřetenovitými tobolkami.
Poznámka: V kašmírské domovině je Impatiens edgeworthii extrémně proměnlivým taxonem, vždy má ale žluté, v jícnu červeně prokreslené květy. Rostliny invazně dnes zplaňující podél cest v německých a holandských lesích (u nás byly dosud nalezeny na Břeclavsku, Říčansku a Rakovnicku) dorůstají výšky 1,5 m i více a kvetou v celé škále žlutých, bělavých a růžových odstínů; pravděpodobně jde o spontánně vzniklé hybridy uniklé z berlínské botanické zahrady, kde byla svého času Impatiens edgeworthii pěstována spolu s blízkou, purpurově kvetoucí Impatiens pseudobicolor. Nápadně se přitom podobají záhadné Impatiens amphorata, kterou do britských zahrad z kašmírského Saháránpuru poslal někdy k roku 1830 (spolu s nechvalně proslulou Impatiens glandulifera) John F. Royle. Impatiens amphorata na počátku minulého století údajně v západoevropských zemích rovněž zplaňovala (dochované herbářové položky spíše ale ukazují na záměny s nepříliš podobnou Impatiens balfourii). Invazní potenciál rostlin zplaňujících v současnosti (obecně vydávaných za Impatiens edgeworthii) se však zdá být neporovnatelně vyšší: první záznam o nálezu asi čtyř set rostlin na sasko-duryňském pomezí je z roku 2003, patnáct let poté byla už tamní populace odhadována na více než milion rostlin.
Fotografováno ve dnech 7. 9. 2020, 20. 9. 2021 a 6. 9. 2022 (Česko, Břeclav, Kančí obora, cca 160 m n. m., zplaňující rostliny).