Incertae sedis: IMPATIENS EDGEWORTHII Hook. f. – netýkavka Edgeworthova z Evropy

Syn.: Impatiens chrysantha Hook. f.
Čeleď: Balsaminaceae A. Rich. – netýkavkovité

Impatiens edgeworthii

Rozšíření: Vysokohorské subtropy severozápadního Himálaje; je to nejhojnější netýkavka v teritoriích Džammú-Kašmír a Chajbar-Paštúnchwá na indicko-pákistánském pomezí.
Identita v Evropě zplaňujících rostlin, jež bývají za tento druh vydávány, není zcela zřejmá (viz Poznámka).

Ekologie: V Asii roste v podrostu podhorských a horských lesů, v rozsáhlých porostech podél vodních toků, obecná je v nadmořských výškách mezi 1800–3000 m. Therofyt, na původních horských stanovištích (a stejně tak i v evropských nížinách), kvete od července do září.

Impatiens edgeworthii

Popis: Jednoletá bylina s přímými, křehce vodnatými, nevětvenými i větvenými lodyhami, dorůstající přes půl metru výšky. Listy má střídavé, řapíkaté, se zahroceně vejčitě eliptickými, 2–8 cm širokými a dvakrát tak dlouhými, lysými čepelemi se žláznatě vroubkovanými okraji. Souměrné květy, až po pěti (i více) seskládané v úžlabních, tence stopkatých, až přeslenitě zkrácených hroznech jsou souměrné, bezmála tři centimetry široké a téměř stejně dlouhé (z toho asi třetina připadá na zakřivenou ostruhu, vybíhající z vakovitého, nápadně zvětšeného, korunovitě zbarveného dolního lístku trojčetného kalicha). Pětičetná koruna sestává z nápadně rozšířeného, na vrcholku mírně vykrojeného svrchního lístku (vexilla) a čtyř vcelku malých, v protilehlých párech srůstajících křidélek s úzkými laloky – boční bývají rozestálé, spodní sblížené nebo přes sebe křižmo postavené, obvykle bledší než vexillum. Srostlé tyčinky chrání pestík podobně jako u jiných netýkavek, temně hnědá a podélně svraskalá semena jsou odmršťována praskajícími vřetenovitými tobolkami.

Poznámka: V kašmírské domovině je Impatiens edgeworthii extrémně proměnlivým taxonem, vždy má ale žluté, v jícnu červeně prokreslené květy. Rostliny invazně dnes zplaňující podél cest v německých a holandských lesích (u nás byly dosud nalezeny na Břeclavsku, Říčansku a Rakovnicku) dorůstají výšky 1,5 m i více a kvetou v celé škále žlutých, bělavých a růžových odstínů; pravděpodobně jde o spontánně vzniklé hybridy uniklé z berlínské botanické zahrady, kde byla svého času Impatiens edgeworthii pěstována spolu s blízkou, purpurově kvetoucí Impatiens pseudobicolor. Nápadně se přitom podobají záhadné Impatiens amphorata, kterou do britských zahrad z kašmírského Saháránpuru poslal někdy k roku 1830 (spolu s nechvalně proslulou Impatiens glandulifera) John F. Royle. Impatiens amphorata na počátku minulého století údajně v západoevropských zemích rovněž zplaňovala (dochované herbářové položky spíše ale ukazují na záměny s nepříliš podobnou Impatiens balfourii). Invazní potenciál rostlin zplaňujících v současnosti (obecně vydávaných za Impatiens edgeworthii) se však zdá být neporovnatelně vyšší: první záznam o nálezu asi čtyř set rostlin na sasko-duryňském pomezí je z roku 2003, patnáct let poté byla už tamní populace odhadována na více než milion rostlin.

Impatiens edgeworthii
Impatiens edgeworthii
Impatiens edgeworthii
Impatiens edgeworthiiImpatiens edgeworthii
Impatiens edgeworthiiImpatiens edgeworthii

Fotografováno ve dnech 7. 9. 2020, 20. 9. 2021 a 6. 9. 2022 (Česko, Břeclav, Kančí obora, cca 160 m n. m., zplaňující rostliny).