Syn.: Inula conyza DC., Aster conyzae Greisselich, Conyza squarrosa L., Conyza vulgaris Lam., Inula vulgaris (Lam.) Trevisan, Jacobea conyza (DC.) Merino, Inula suaveolens Jacq.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Na západě od Portugalska a Velké Británie přes západní a střední Evropu po Rumunsko a Bulharsko. Izolovaně se vyskytuje také na Krymu a na Kavkaze. U nás se vyskytuje hojně v teplých oblastech, ve vrchovinách již jen vzácně. Vzácnější je také v Polabí a jihomoravských úvalech.
Ekologie: Roste na křovinatých stráních, ve světlých lesích, lesostepích, lesních lemech a pasekách. Upřednostňuje mělké až středně hluboké, hlinité, slabě kyselé až zásadité půdy bohaté na živiny. Kvete od července do září.
Popis: Dvouletá až víceletá, 50–80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, mělce rýhovaná, chlupatá, v horní části větvená, často hnědočerveně zbarvená. Přízemní listy řapíkaté, podlouhlé až obkopinaté, 7–15 cm dlouhé a 2–4 cm široké, za květu často zaschlé. Lodyžní listy střídavé, přisedlé, podlouhlé až úzce vejčité, 5–14 cm dlouhé a 2,5–4,5 cm široké, na rubu hustě plstnaté. Úbory vyrůstají v chocholičnaté latě, 1 cm v průměru. Zákrov válcovitý, zákrovní listeny čárkovité až kopinaté, květy žlutohnědé až nafialovělé, jazykovité květy zdánlivě chybí – mají redukovanou ligulu, trubkovité květy pravidelné, pětičetné. Plodem je nažka.
Poznámka: V lidové medicíně se používal proti vším, blechám, svrabu, žaludečním problémům a vnitřním poraněním.
Fotografováno dne 5. 7. 2007 (Česko, Čechy, Holedeč).