Syn.: Helenium racemosum Kuntze, Inula helenium Hook. f. et Thomson, Inula royleana C. B. Clarke
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Středoasijský druh s areálem sahajícím od Afghánistánu a severního Pákistánu až po Nepál a západočínskou autonomní oblast Sin-ťiang. Bývá vysazován i v zahradách a parcích Evropy, odkud může zplaňovat, jako zavlečený je uváděn z Velké Británie i některých zemí západní Evropy, byl snad zaznamenán rovněž na Moravě.
Ekologie: Roste na travnatých stanovištích, často podél vodních toků, v nadmořských výškách zhruba od 1500 až do 3100 m. Kvete od srpna do září.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem a lodyhou přímou, 60–200 cm dlouhou, hustě chlupatou. Přízemní listy jsou řapíkaté, eliptické až kopinaté, 20–50 cm dlouhé a 10–20 cm široké, lodyžní listy jsou střídavé, poloobjmavé, podlouhlé až kopinaté, na rubu plstnaté, po okraji vroubkované. Úbory vyrůstají v hroznech a dosahují v průměru 4–8 cm; zákrovní listeny jsou sežazeny v 5 nebo 6 řadách, vnější zákrovní listeny jsou široce vejčité, vnitřní čárkovité, špičaté; jazykovité květy jsou samičí, jejich liguly jsou žluté, trubkovité květy jsou oboupohlavné, žluté. Plodem je nažka, zhruba 4 mm dlouhá, lysá, chmýr je bílý.
Poznámka: V posledních letech dochází u tohoto rodu k taxonomickým přesunům, řada dříve k omanům náležejících druhů byla z rodu vyčleněna – týká se to například i u nás se vyskytujících druhů Inula ensifolia, I. germanica nebo I. oculus-christi, všechny jsou dnes spojovány s rodem Pentanema. I tak je rod Inula stále poměrně početný, zahrnuje 78 druhů (POWO 2021).
Fotografováno dne 10. 9. 2021 (Česko, Čechy, Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).