Syn.: Piptomeris dilatata (Benth.) Greene
Česká jména: kačurel (Berchtold et Presl 1823)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Severoaustralský druh, vyskytuje se na severu Severního teritoria – od bioregionu Victoria Bonaparte na západě přes Top End až po jihozápadní pobřeží Carpentarského zálivu na východě.
Ekologie: Roste v křovinaté savanové vegetaci, především na pískovci, také na pobřežních písčitých dunách. Kvete od května do listopadu.
Popis: Keř dorůstající do výšky až okolo 400 cm, s větvemi přímými, šedozelenými. Listy jsou redukovány na hnědé listeny zhruba 1,5 mm dlouhé, květonosné větve připomínají ploché listy – jsou to vlastně fylokladia. Ta jsou eliptická, 26–150 mm dlouhá a 4–20 mm široká, hustě a krátce hedvábitě chlupatá. Květenství vyrůstá na jejich vrcholech, je klasnaté, 6–45 mm dlouhé; listeny jsou eliptické až vejčité, 3–6 mm dlouhé, zašpičatělé; kalich je 7–8 mm dlouhý, hedvábitě chlupatý, s 5 cípy, koruna je žlutá, lysá, pavéza je okrouhlá až ledvinovitá, 6–7 mm dlouhé a 8–9 mm široká, křídla jsou podlouhlá, 5–7 mm dlouhé, člunek je 5–6 mm dlouhý; tyčinek je 10. Plodem je elipsoidní lusk, plochý, hnědý, asi 5 mm dlouhý a 3 mm široký, chlupatý.
Využití: Tuto dřevinu znala tradiční medicína původních Australanů.
Poznámka: Australský endemický rod Jacksonia zahrnuje 74 druhů, většina druhů je soustředěna do jihozápadní části kontinentu. V Severním teritoriu se jich vyskytuje sedm, na jihovýchodě Austrálie chybí. George Jackson (1780–1811), po němž je rod pojmenován, byl britský botanik.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 25. 8. 2024 (Austrálie, Northern Territory, Kakadu National Park) a 30. 8. 2024 (Northern Territory, Judbarra / Gregory National Park).