Syn.: Agaricus piperatus L., Lactifluus piperatus (L.) Kuntze, Lactifluus piperatus (L.) Roussel
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Rozšíření: Je znám z Evropy a Severní Ameriky.
Ekologie: Vyrůstá dosti hojně v červnu až září, především ve smíšených nebo listnatých lesích, pod duby, buky a habry. Objevuje se ve skupinách i jednotlivě.
Popis: Klobouk má průměr 6–18 cm, v mládí je vyklenutý, později vmáčklý až nálevkovitý, s ostrým, mírně podvinutým okrajem. Povrch klobouku je hladký, matný, má bělavou barvu, ve stáří s okrovými skvrnami. Za sucha bývá povrch políčkovitě rozpukaný. Lupeny jsou nízké, velmi husté, vidlené, krátce sbíhající na třeň. V mládí mají bílou barvu, později krémovou, při otlačení se zbarvují žlutohnědě. Mléko je silně palčivé, bílé, na vzduchu barvu nemění, při zaschnutí vytváří na lupenech žlutavé skvrny. Válcovitý třeň je vysoký 3–8 cm, 1–3 cm tlustý, rovný, nebo se směrem k bázi ztenčuje, má hladký povrch, někdy s vroubky nebo jamkami. Má bílou až bělavou barvu, místy někdy se žlutavými skvrnami. Dužnina je tvrdá, křehká, má bílou barvu, později slabě nažloutlou, vůně je nenápadná, chuť palčivá. Výtrusný prach je bělavý, výtrusy bezbarvé, elipsoidní, jemně bradavčité, 6,5–9,5 × 5–7,5 µm velké.
Záměny: Podobný je ryzec plstnatý (Lactarius vellereus) s řidšími lupeny a plstnatým povrchem, je nejedlý. Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens) má na otlačených místech zelenavé skvrny a zasychající mléko se barví do šedozelena. Podobná je i holubinka bezmléčná (Russula delica), která neroní mléko a není palčivá.
Využití: Je často uváděn jako nejedlý, ale podle některých autorů jsou mladé plodnice jedlé, opečením nebo grilováním ztrácejí palčivost. Někde se také používá sušený jako koření.
Fotografováno dne 10. 7. 2010 (Česko, u Roztok).