Syn.: Althaea thuringiaca (L.) Kuntze, Malva thuringiaca (L.) Vis., Olbia thuringiaca (L.) Medik.
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Areál se táhne ze střední Evropy a Itálie přes Balkán, jih východní Evropy, oblasti kolem Černého moře a Arménské vysočiny, sever Aralokaspické oblasti a dosahuje až k Altaji. Na severu, v jižní Skandinávii je považován jeho výskyt za druhotný, byl zavlečen i do východní části Severní Ameriky a Chile.
U nás roste pouze v teplých územích, v Čechách od Podkrušnohoří přes Polabí na východ na Rožďalovicko, na Moravě roste na Znojemsku, Mikulovsku, Vyškovsku, Olomoucku, v předhoří Bílých Karpat, na vápencích u Hranic, dříve též vzácně ve Slezsku.
Ekologie: Výslunné křoviny a okraje lesů, stepní pahorky, vinohrady, úhory, podél cest, slunné navigace a železniční náspy, pustá místa, na půdách suchých, bohatých na živiny, často vápnitých, snáší zasolení. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá bylina s kůlovitým kořenem a přímou, větvenou lodyhou, vysokou 50–150 cm a naspodu často dřevnatějící. Lodyha je dole řídce jednoduše chlupatá, nahoře pak hustě hvězdovitě chlupatá. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, naspodu hustě hvězdovitě chlupaté. Dolní a prostřední listy jsou 5laločné, horní jsou trojklané. Palisty jsou drobné, často opadavé. Květy jsou velké, jednotlivé v úžlabí horních listů, na konci lodyhy nahloučené v hroznovité květenství. Květní stopky jsou hustě chlupaté, delší než listy. Kalíšek tvoří tři lístky asi do poloviny srostlé, hustě chlupaté, s nasazenou špičkou. Kališních lístků je pět, též do poloviny srostlých, hustě chlupatých. Korunní lístky jsou obvejčité, k bázi klínovitě zúžené, vpředu zřetelně vykrojené, tmavě růžové s tmavšími žilkami. Tyčinková trubka je porostlá dlouhými jednoduchými odstálými chlupy. Poltivý plod se rozpadá na hladké plůdky, jichž je 18–24, obsahujících hladká semena.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam ČR (2012) klasifikuje slézovec durynský pravý jako vzácnější taxon vyžadující pozornost (C4a).
Využití: Nesporně okrasná bylina, vhodná do suchých teplých oblastí, u nás málo využívaná. Je známo několik zahradních odrůd, pěstují se však spíše kříženci s druhem Lavatera olbia označovaní jako Lavatera ×clementii.
Fotografováno dne 3. 7. 2015 (Česko, Břeclavsko, oblast Soutoku).