Syn.: Chrysanthemum leucanthemum auct., Chrysanthemum leucanthemum subsp. triviale Gaudin, Leucanthemum commutatum auct., Leucanthemum rotundifolium (Opiz) Pouzar, Leucanthemum vulgare subsp. ircutianum (Turcz. ex DC.) Tzvelev, Leucanthemum vulgare subsp. triviale (Gaudin) Briq. et Cavill.
Česká jména: kopretina irkutská (Kubát 2002)
Slovenská jména: margaréta včasná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Areál je velmi rozsáhlý, táhne se od jižní Evropy (ve Středozemí roste jen v horách) až za polární kruh, na východ zasahuje až na střední Sibiř přibližně po jezero Bajkal. Druhotný výskyt byl zaznamenán ve východní Asii, v Severní Americe, k tomuto druhu se ale vztahují i další údaje o zplanění bílých kopretin i jinde ve světě.
V Česku i na Slovensku je nejběžnější kopretinou ve středních polohách; v nížinách je poněkud vzácnější; v horách provází spíše stanoviště ovlivněná člověkem.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, řidčeji i v lesních lemech; také provází antropogenní stanoviště, např. okraje komunikací.
Popis: Víceletá až krátce vytrvalá bylina, dorůstá výšky (20–)30–80(–120) cm; lodyhy jsou jednoduché nebo v horní části chutě větvené, pravidelně olistěné. Listy jsou střídavé, přízemní listy jsou růžicovitě shloučené, dlouze řapíkaté, s obkopinatou, na okraji mělce vroubkovanou až pilovitou čepelí; dolní lodyžní listy se podobají listům v přízemní růžici, střední a horní jsou přisedlé, kopisťovité, obkopinaté nebo obdélníkovité, (1,5–)4,5–5,5(–7) cm dlouhé a (0,5–)1–1,5 cm široké, mělce pilovité, na bázi jen někdy s výrazněji vyvinutými, neobjímavými oušky, na povrchu matné. Úbory jsou jednotlivé nebo tvoří řídký chocholík, mají (2,3–)3–5(–6,5) cm v průměru; zákrovní listeny jsou střechovité, kopinaté až obkopinaté, s úzkým blanitým lemem; jazykovité květy jsou samičí, s 1,8–2,4 cm dlouhou bílou ligulou; trubkovité květy jsou oboupohlavné, žluté. Nažky z jazykovitých květů nesou na vrcholu nepravidelný blanitý lem.
Záměny: Od kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare) se liší krátce plazivým oddenkem; řada znaků je na listech – pro L. ircutianum jsou typické střední lodyžní listy víceméně obdélníkovitého tvaru, s mělce pilovitým okrajem a málo odlišenými oušky, zatímco L. vulgare má střední lodyžní listy nad bází zpravidla zřetelně zúžené, jakoby zaškrcené, na okraji hlouběji pilovité a na bázi s nepravidelnými, hluboce dřípenými oušky. Naproti tomu kopretina panonská (Leucanthemum margaritae) se odlišuje nápadně dužnatými, lesklými listy. Mezi všemi třemi druhy dále existují rozdíly ve znacích, které reflektují stupeň ploidie: délka svěracích buněk průduchů, pylových zrn a nažek. Většina znaků se ovšem překrývá a ke správnému určení často potřebujeme prohlédnout větší počet jedinců.
Poznámka: Kopretiny z okruhu Leucanthemum vulgare agg. jsou dosti obtížnou skupinou, tvoří polyploidní komplex. Diploidním typem je Leucanthemum vulgare, které je ve střední Evropě výrazně teplomilné a rozhodně není nejhojnější; nejčastěji se v naší přírodě setkáváme s právě s tetraploidním druhem L. ircutianum. Nejvzácnější středoevropskou kopretinou je hexaploidní L. margaritae. Kromě toho se v zahradách pěstují velkokvěté kopretiny, které zřejmě patří k vysoce polyploidním typům, vzniklým křížením dalších druhů původem z jihozápadní Evropy.
Fotografoval Jindřich Houska, dne 4. 6. 2004 (Česko, Litíč).