Syn.: Margarospermum officinale (L.) Decne.
Česká jména: kamejka lékařská (Presl 1819, Opiz 1852, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: kamýka vrabčecí, vrabí semeno, kamejka, vrabečník (Reuss 1853), kamienka lekárska (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Rozšíření: Skoro celá Evropa, na severu kontinentu zasahuje až do Skandinávie, na východě areál pokračuje Pobaltím a Ruskem přes Sibiř až na Dálný východ (Mongolsko, severní Čína), na jihu zasahuje do jihozápadní Asie, na Kavkaz, do Střední Asie, Pákistánu a severní Indie. U nás se vyskytuje především v termofytiku, ale i na Těšínsku a v Moravském krasu. V minulosti byl tento druh pěstován v zahradách, odtud občas zplaňoval, objevuje se tedy i na dalších místech mimo termofytikum.
Ekologie: Roste v lužních lesích, v pobřežních porostech a na hrázích, také v lesních lemech, na půdách písčitých i štěrkovitých, na bazickém podkladu, v planárním a kolinním stupni. Kvete od června do července.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–80(–100) cm vysoká, lodyha je přímá, od báze větvená, oblá, chlupatá. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce kopinaté, (3,5–)6–9(–13) cm dlouhé a (0,5–)0,9–2(–3,4) cm široké, celokrajné, špičaté, s nápadnou střední žilkou a 2–4 páry postranních žilek. Květy vykvétají v krátkých vijanech na konci větví, kališní cípy jsou úzce kopinaté, štětinaté, koruna je trubkovitě nálevkovitá, korunní trubka světle zelená, korunní cípy jsou zaokrouhlené, bělavé. Plodem je vejcovitá, lesklá tvrdka bělavé barvy.
Druh je poměrně variabilní, rozdíly se projevují zejména v šířce a tvaru listů.
Využití: V minulosti se tvrdky této rostliny používaly v tradiční medicíně, sbíraly se i listy a připracoval se z nich tzv. český čaj. Z kořenů rostliny se vyrábělo červenofialové barvivo.
Ohrožení a ochrana: V souvislosti s mýcením lužních lesů na našem území vymizela kamejka lékařská z mnoha původních lokalit. Je proto zařazena mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b).
Fotografováno dne 31. 5. 2008 (Slovensko, Čenkov).