Syn.: Bubon galbanum Steud., nom. inval., Daucus decipiens (Schrad. et J. C. Wendl.) Spalik, Wojew., Banasiak et Reduron, Laserpitium decipiens (Schrad. et J. C. Wendl.) Koso-Pol., Selinum decipiens Schrad. et J. C. Wendl.
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Endemit Madeiry, patří ke třem endemickým rodům tohoto ostrova (Melanoselinum, Chamaemeles a Musschia). Sekundární výskyt této pozoruhodné rostliny je uváděn i z Nového Zélandu a jihovýchodní Austrálie. Ve starší literatuře se uváděl rovněž z Azor, ale tamní rostliny takto označované byly nedávno popsány jako druh Angelica lignescens.
Ekologie: Roste na skalnatých svazích ve vnitrozemí ostrova, ve vavřínových lesích (laurisilva) a ve vysokých polohách madeirských hor. Kvete od dubna do srpna.
Popis: Statná monokarpická bylina s lodyhami přímými, až 300 cm dlouhými, jednoduchými, silnými, na bázi dřevnatými. Listy vyrůstají na vrcholu lodyhy, jsou řapíkaté, pochvaté, v obrysu trojúhelníkovité, až 60 cm dlouhé a 44 cm široké, 2–3krát peřenosečné, úkrojky jsou kopinaté až vejčité, 4,6–10 cm dlouhé a 3–6 cm široké, na okraji pilovité, řídce chlupaté. Květenství je terminální polokulovitý složený okolík o průměru 50–90 cm; listenů obalu je 10–20, jsou dlouhé 2–3 cm; obalíček je přítomen; kališní lístky jsou velmi drobné, korunní lístky jsou nehetnaté, bělavé až nachově naběhlé. Plody jsou podlouhlé dvounažky, 1,2–1,4 cm dlouhé, za zralosti téměř černé, se zubatými křídly širokými asi 1,5 mm.
Ohrožení a ochrana: Druh požívá ochrany mezinárodní Směrnice o stanovištích (Natura 2000).
Využití: Na Madeiře se místy pěstoval jako krmivo pro dobytek.
Poznámka: Rod Melanoselinum je pravděpodobně monotypický. V posledních letech jsou činěny pokusy klasifikovat některé rody v čeledi miříkovitých poněkud jinak, pak bývá tento druh obdivuhodně řazen rovnou k mrkvím (Daucus decipiens).
Fotografováno dne 26. 7. 2018 (Německo, Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin).