MENISPERMUM CANADENSE L. – lunoplod kanadský

Syn.: Menispermum mexicanum Rose, Menispermum angulatum Moench, Menispermum canadense var. lobatum Pursh
Česká jména: lunoplod kanadský (Mareček 1997)
Čeleď: Menispermaceae Juss. – chebulovité

Rozšíření: Jihovýchodní část Kanady a východ USA, od pobřeží až po Manitobu, východní část obou Dakot, Nebrasky a Kansasu, po střední Oklahomu a Texas.

Ekologie: Vlhčí půdy v houštinách a opadavých lesích, zvláště podél vodních toků, dobře snáší různou míru zastínění i zásoby půdních živin. V podmínkách střední Evropy je mimo nejvyšších poloh druh zcela zimovzdorný, dost odolný, netrpí významnými chorobami ani škůdci. Kvete krátkou dobu (uvádějí se dva týdny) v květnu a červnu.

Popis: Opadavá liána, jejíž oddenky jsou až 1 cm silné, za příznivých podmínek vytvářející klonální kolonie. Lodyhy jsou tenké a zprvu ochmýřené, později lysé, rozvětvené, postupně dřevnatějící, ovíjející se až do výše 6 m, bez opory se plazí po zemi a pokrývá hustě půdu stonky s neukončenými růstem. Listy jsou střídavé a jednoduché, řapíky jsou 5–20 cm dlouhé, čepele štítovité, s řapíky přisedajícími asi 1 cm od okraje listu, vejčité až ledvinité, s výraznou žilnatinou, až přes 20 cm široké a dlouhé, zvláště na spodu rostliny celokrajné, většinou ale s 3–7 mělkými a ostře zakončenými laloky, na líci holé, slabě lesklé a sytě zelené, na podzim výrazně žluté, rub je šedozelený a podél žilek slabě ochmýřený. Dvoudomé květy jsou jen drobné, mimo pohlavních orgánů velmi podobné, v chudokvětých nepravidelných hroznech 2–6(–18) cm dlouhých, vyrůstajících v úžlabí listů; jsou zelenavé až bělavé, kališních lístků je (4–)5–8, korunní lístky jsou okrouhlé, v počtu 4–12, v samčích je 12–24 tyčinek, v samičích 6–12 zakrnělých tyčinek a 2–4 pestíky. Plody jsou kulaté, o průměru kolem 1 cm, dužnaté, modročerné, modravě ojíněné, s jedním semenem charakteristického tvaru – plochým a se složitě tvarovaným povrchem, tvarem připomínající dorůstající měsíc.

Využití: Celá rostlina je pro člověka i další savce jedovatá (alkaloidy dauricin, berberin, menispin, menispermin), a není proto spásána ani býložravými savci, požití plodů může vést až k smrtelné otravě poškozením nervové soustavy; naproti tomu jsou plody vyhledávány ptáky od drobných pěvců až po krocany, kteří tak přispívají k šíření druhu.
Původními Američany byly různé části rostliny využívány pro léčbu – např. kožních, střevních a gynekologických potíží, ve farmakopei USA byla rostlina uváděna jako diuretikum a projímadlo; žlutý extrakt z kořenů byl využíván jako náhražka sarsaparilly (přestup pravý – Smilax regelii) v nealkoholických nápojích; rostlina je občas pěstována jako okrasná pro svoje ozdobné olistění.

Poznámka: Do rodu je zařazován ještě lunoplod dahurský (Menispermum dauricum) původem z východní Asie; oba druhy jsou si dost podobné, ale lunoplod dahurský má stonky nevětvené a bylinné, celkově je drobnější, čepele listů jsou asi dvojnásobně menší a jemnější.