Syn.: Mycena flavipes Quél., Mycena renati f. alba Robich
Česká jména: helmovka žlutonohá (Antonín 2006)
Slovenská jména: prilbička žltohlúbiková (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Mycenaceae Roze – helmovkovité
Rozšíření: Je známa z Evropy.
Ekologie: Roste poměrně hojně od dubna do října na odumřelém dřevě listnatých stromů (především buk, olše, líska), ve vyšších polohách. Vyrůstá obvykle v trsech.
Popis: Klobouk je kuželovitý, zvoncovitý, později vypouklý, ve stáří se zdviženým okrajem, o průměru 1–4 cm, na povrchu mělce podélně rýhovaný, zpočátku masově hnědý, později růžově hnědý, narůžovělý, od okraje postupně světlejší až bělavý. Lupeny široké, sbíhavé, krátkým zoubkem připojené, bílé, později narůžovělé. Třeň válcovitý, 2–7 cm dlouhý a 1–2 mm tlustý, křehký, dutý, na povrchu jemně pýřitý, na bázi s bělavými chloupky, zbarvený nápadně zlatožlutě, oranžově žlutě, pod kloboukem je světlejší. Dužina vodnatě nahnědlá, začerstva páchne po chloru, má ředkvovou chuť. Výtrusný prach je bílý nebo krémový, výtrusy 7,5–10 × 4,5–6,5 μm velké.
Záměny: Dobře určitelný druh, podle pachu chlóru mladých plodnic a žlutě zbarveného třeně.
Využití: Je nejedlá. Způsobuje hnilobu bukového dřeva.
Fotografováno dne 7. 9. 2013 (Česko, Skalka u Mníšku pod Brdy).