Syn.: Drebbelia subarborescens Zoll, Fissilia psittacorum Lam., Roxburghia baccata K. D. Koenig ex Roxb.
Česká jména: smradlavec (Presl 1846)
Čeleď: Olacaceae Juss. – smradlavcovité
Rozšíření: Druh jižní a jihovýchodní Asie, jehož areál sahá od Indie a Sri Lanky přes Barmu a Indočínu až do Indonésie (na východ po Jávu a Malé Sundy).
Ekologie: Roste většinou v tropických suchých opadavých lesích a křovinách, nezřídka i na skalách a kamenitých svazích, často v blízkosti mořského pobřeží.
Popis: Keř dosahující výšky 2–20 m, s borkou hladkou, šedou, větvemi horizontálně odstálými či převisajícími a letorosty jemně chlupatými. Listy jsou dvouřadě uspořádané, řapíkaté, podlouhle eliptické až vejčité, 2–8(–9,5) cm dlouhé a (0,3–)0,8–3,5 cm široké, na bázi mírně nesymetrické, klínovité až zaokrouhlené, celokrajné, na vrcholu tupé, na líci lysé a lesklé, na rubu na hlavní žilce jemně chlupaté až olysalé, s 5–8 páry vedlejších žilek. Květenství je úžlabní, hroznovité až latnaté; listeny jsou až 3,5 cm dlouhé, listence jsou dvouřadě uspořádané, asi 2 mm dlouhé, opadavé; kalich je baňkovitý, v době plodu výrazně zvětšený, korunní lístky jsou 3, avšak 2 z nich (někdy dokonce lístky všechny) jsou hluboce vykrojené, takže květy vzbuzují zdání 5(–6) korunních lístků; tyčinky jsou 3, staminodií je 5, čnělka je až 6 mm dlouhá. Plodem je elipsoidní peckovice, až 1,5 cm dlouhá, v době zralosti žlutá až oranžová, jejíž dolní 2/3 jsou ukryty ve zvětšeném vytrvávajícím kalichu, semeno je jediné.
Využití: Ajurvédská medicína používá při léčení kůru této dřeviny.
Poznámka: K tropickému rodu Olax je v současnosti započítáváno 52 druhů (POWO 2020).
Nelichotivé české jméno smradlavec odůvodnil otec české botaniky J. S. Presl lejnovým puchem, který údajně vydává dřevo druhu Olax zeylanica.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 4. 3. 2020 (Laos, povodí Mekongu, ostrov Don Det).