Syn.: Scilla mischtschenkoana Grossh., Scilla tubergeniana Hoog et Stearn, Scilla diziensis Grossh., Scilla grossheimii Sosn., Scilla zangezura Grossh.
Česká jména: ladoňka Tubergenova (Danihelka 2012)
Čeleď: Asparagaceae – chřestovité
Rozšíření: Z Kavkazu a zakavkazských horských hřebenů do hor íránského Kurdistánu.
Ekologie: Druh s ekologicky rozmanitými populacemi, rostoucími na světlinách v létě často vysýchavých horských lesů z montánního do subalpínského stupně hor a ve vyšších polohách na sněhových vyležiskách i v trhlinách skal, obvykle mezi 1000–2600 m n. m. Efemeroidní jarní kryptofyt, kvete v březnu a dubnu (v nížinných zahradách často už od února, je to nejranější ladoňka), plody dozrávají zhruba za měsíc a krátce poté cibule zatahují.
Popis: Vytrvalá bylina, za květu zhruba 10 cm vysoká, s poměrně velikou (až 5 cm v obvodu), vejčitou monopodiální cibulí, chráněnou papírovitou, vně žlutavě bílou až temně sivohnědou, zevnitř purpurovou slupkou. Z ní po třech až pěti vyrůstají široce lineární, tupě špičaté, leskle zelené listy a po jednom až třech (vzácně více) oblých stvolech, nesoucích na krátkých stopkách chudé hrozny s dvěma až čtyřmi široce zvonkovitými květy. Ty jsou stejnoobalné s dvěma trojčetnými kruhy oválných, bělavě šeříkově modrých nebo téměř bílých okvětních lístků s tmavší linkou na hřbetní straně. Tyčinky, kratší než tepaly, jsou rovněž po třech ve dvou kruzích, s bílými nitkami a bledě žlutým pylem uvolňovaným z temně azurových prašníků. Trojpouzdré semeníky dozrávají v kulaté tobolky, obsahující v každém pouzdru po šesti kulatých, černých, hladkých a poměrně velikých semenech.
Poznámka: Typové rostliny, objevené roku 1927 v zangezurských horách (dnešní arménská provincie Sjunik) jsou nápadně drobné, s listy stěží centimetr širokými a stvoly často jen dvoukvětými. Do zahrad však byly roku 1936 uvedeny o poznání robustnější íránské populace s listy dvakrát širšími a stvoly až desetikvětými, dodané haarlemským školkám C. G. van Tubergen v zásilce značně podobných puškinií (které lze ovšem snadno rozpoznat podle pakorunky v květech) a nadbytečně popsané jako Scilla tubergeniana Hoog et Stearn. Ale právě toto jméno se nadlouho vžilo a leckde jsou tak rostliny rozšiřovány dodnes. Podobně jako jiné druhy rodu se v zahradách šíří samopřesevem.
Fotografováno ve dnech 4. 3. 2022 a 11. 3. 2023 (Česko, Lednice, tématické zahrady Mendelovy univerzity) a 16. 3. 2023 (Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, pěstované rostliny).