Syn.: Philadelphus pallidus Hayek ex C. K. Schneid.
Česká jména: pustoryl vonný (Presl et Presl 1819, Berchtold et Presl 1825, Presl 1846), pustoryl vonný, špaňhelský trn, kvítko sedmero bratří (Sloboda 1852), pustorýl vonný (Opiz 1852), jasmín český, pustoryl (Čelakovský 1879), pustoryl obecný, planý nebo český jasmín, kvítko sedmero bratří (Polívka 1912), pustoryl vonný (Dostál 1989), pustoryl obecný (Mareček 1999), pustoryl věncový, „nepravý jasmín“ (Kubát 2002)
Slovenská jména: pustoryl vonný, bílý bez, jasmín (Reuss 1853), pajazmín vencový (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Hydrangeaceae Dum. – hortenziovité
Rozšíření: Původem jihoevropský druh, areál se táhne od Itálie přes Balkánský poloostrov až na Kavkaz. Od 18. století je pěstován i v Evropě střední a západní. Zavlečen na východ Severní Ameriky. U nás občas zplaňuje.
Ekologie: V jižní Evropě roste na skalnatých a kamenitých svazích, je také vysazován v zahradách a parcích, a proto se objevuje i v blízkosti lidských sídel, v ruderalizovaných křovinách a lesních lemech.
Popis: Keř, 2–4 m vysoký, bohatě větvený, větve přímé až vystoupavé, letorosty žlutavě hnědé, staré větve tmavohnědé s odlupující se borkou. Listy vstřícné, řapíkaté, vejčité, až 8 cm dlouhé, na bázi klínovité, na vrcholu špičaté, v dolní třetině celokrajné, jinak zubaté, jen naspodu na žilkách roztroušeně chlupaté. Kališní i korunní lístky 4četné, hrozny 5–7květé, květy až 35 mm v průměru, silně vonné, kališní lístky lysé, korunní lístky široce vejčité, nažloutle bílé. Kvete od června do července. Plodem je tobolka.
Využití: Pro výraznou vůni a bohaté kvetení je s oblibou pěstován v zahradách a parcích, vysazuje se i do živých plotů. V kultuře je několik kultivarů a kříženců. Lidově se mu říkává „nepravý jasmín“.
Poznámka: K rodu Philadelphus je započítáváno 45 druhů.
Fotografováno dne 24. 5. 2008 (Česko, Hustopečsko, Vrbice).