Syn.: Phyllostachys aureosulcata f. alata T. H. Wen, Phyllostachys aureosulcata f. aureocaulis Z. P. Wang et N. X. Ma, Phyllostachys aureosulcata f. pekinensis J. L. Lu, Phyllostachys aureosulcata f. spectabilis C. D. Chu et C. S. Chao, Phyllostachys flavescens-inversa R. H. Stover, Phyllostachys spectabilis C. D. Chu et C. S. Chao
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Východní Čína, především provincie Če-ťiang (Zhejiang), Ťiang-si (Jiangsi) a An-chuej (Anhui); často pěstován i jinde v Číně, Evropě (zde v severnějších i jižnějších evropských zemích v různých formách snad nejoblíbenější větší druh bambusu) a dalších subtropických a mírných oblastech po světě.
Ekologie: Vytváří porosty na otevřených nebo mírně přistíněných vlhčích stanovištích, na okrajích přirozených i pěstovaných lesů a dalších vhodných druhotných stanovištích; nejlépe se daří v živných propustných půdách, kromě dostatku světla má malé nároky, nesnáší jen suché půdy a větrné polohy; mrazuvzdornost se uvádí -20/-23, dokonce až -34 °C (USDA zóna 4–9), při pěstování v teplejších polohách u nás není třeba v zimě ani žádná ochrana. V teplejších oblastech (např. Spojených států nebo Austrálie) se stává často invazivním druhem.
Popis: Statná vytrvalá stálezelená dřevnatá tráva, v našich podmínkách se stébly dorůstajícími do výšky 4–9 m a průměru do 4 cm, v oblastech s teplejšími zimami jsou stébla až 14 m vysoká a 6,5 cm silná. Internodia do 40 cm dlouhá, z nejnižších 1–3 kolínek vyrůstají často do 5 mm krátké vzdušné kořínky, pod mladými kolínky je dobře patrné výrazné bílé ojínění; raší koncem května a celkové výšky stébla dosáhnou asi po měsíci, mladé výhonky mají pochvy hnědavé až červenavé, často s tmavšími skvrnami; mladá stébla jsou drsná, krátce ochmýřená, na osluněné straně světle červeně podélně pruhovaná, zralá stébla jsou často ve spodní části zprohýbaná, u botanické formy zelená, s mírně zahloubeným svislým žlutozeleným proužkem; vytváří husté trsy a šíří se především mělko (10–15 cm) rostoucími, až několik metrů dlouhými oddenky, ze kterých v následující sezóně vyrůstají stébla. Postranní větvičky jsou mírně převislé, s vytrvalými (jen v tužších zimách po okrajích omrzajícími) kopinatými celokrajnými listy 10 × 1,5 cm, u báze ochmýřenými, téměř bez řapíků, s nepatrnými oušky nebo bez nich, po 1–3 na koncových větvičkách. Kvetoucí větvičky jsou špičaté, kolem 8,5 cm dlouhé, s obvykle 4 šupinovitými, postupně se zvětšujícími podpůrnými listeny, 4–5 úžlabních holých nebo řídce ochmýřených listenů, bez oušek a ochmýření, s malou špičatou čepelí a drobných. Z každého s těchto listenů vyrůstá 5–7 složených klásků; klásky mají 1–2 kvítky s 1–2 kýlnatými plevami s ochmýřenou žilkou, plucha dlouhá 1,5–1,9 cm, na konci ochmýřená, pluška o něco kratší než plucha, na konci ochmýřená, plenky dlouhé kolem 3,5 mm, blizny 3; plodem je obilka; uvádí se, že části trsů nezřídka kvetení přežívají.
Využití: Výhonky jsou jedlé, i syrové bez štiplavé chuti, stébla mají stejné využití jako u mnoha dalších druhů bambusů.
Velmi často je pěstován jako ozdobná rostlina, mezi nejčastější pěstované typy, někdy uváděné jako kultivary, jindy jako formy, lišící se především podobou stébel, patří ´Alata´ se stébly zcela zelenými (viz foto), ´Aureocaulis´ zcela žlutými, ´Lama Temple´ se světle žlutými, s kratšími internodii, ´Spectabilis´ se stébly žlutými se svislým zeleným proužkem (viz foto), ´Harbin´ se zelenými stébly s více svislými žlábky a nepravidelným žlutým žíháním nebo ´Harbin Inversa´ se žlutými stébly se zeleným žíháním; některé další typy mohou mít i panašované listy.
Poznámka: Občas narazíme na chybné určení a záměny kultivaru či formy ´Aureocaulis´ tohoto a příbuzného druhu Phyllostachys vivax; formu Ph. vivax f. aureocaulis snadno odlišíme podle svislých zelených proužků na mohutnějších stéblech s výrazně méně zaškrcenými kolínky.
Fotografováno v letech 2015, 2017 a 2022 (Česko, Čechy, Čáslav a Pečky).