Syn.: Notelaea azorica Tutin
Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovité
Rozšíření: Endemit Azor, vyskytuje se na všech ostrovech s výjimkou ostrova Graciosa.
Ekologie: Obvyklým stanovištěm jsou pobřežní útesy a rokle na ně navazující, vystupuje do nadmořské výšky 750 m.
Popis: Stálezelený keř dorůstající výšky až 8 m; letorosty jsou žlutavé, borka je v dospělosti hladká, světle šedá. Listy jsou vstřícné, kopinaté, 3–6(–10) cm dlouhé a 1–3(–6) cm široké, s nezřetelnými postranními žilkami, celokrajné, poněkud podvinuté, na vrcholu špičaté až tupě špičaté. Květenství jsou krátké úžlabní hrozny; květy jsou oboupohlavné, 4četné; kalich je kolovitý s cípy asi 1 mm dlouhými; koruna je rovněž kolovitá, jen na bázi srostlá, bílá; tyčinky jsou 2; semeník je svrchní, srůstá ze 2 plodolistů. Plody jsou vejcovité černé peckovice 1–1,5 cm dlouhé, v mládí dužnaté, posléze vysýchají.
Ohrožení a ochrana: Přísně chráněný druh, patří k druhům chráněným Bernskou úmluvou, je uveden i v příloze Směrnice o stanovištích (92/43/EHS).
Poznámka: Do rodu Picconia patří pouze dva druhy; kromě tohoto je to ještě stromová Picconia excelsa na Madeiře a Kanárských ostrovech. Představují významné endemity Makaronésie a současně třetihorní relikty – jejich předkové zřejmě rostli i ve Středozemí, odkud zmizeli v důsledku čtvrtohorních klimatických změn. Od vzhledově podobných dalších stálezelených dřevin se poznají podle zřetelně vstřícných listů.
Fotografovala Věra Svobodová, ve dnech 20. 8. 2018 (Portugalsko, Azorské ostrovy, São Miguel, Furnas, Parque Terra Nostra) a 23. 8. 2018 (Azorské ostrovy, pobřeží ostrova Terceira).