PICRIS SCABRA Forssk. – hořčík / horčík

Syn.: Deckera scabra Sch. Bip.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Picris scabra

Rozšíření: Endemický druh jihozápadu Arabského poloostrova, dosud byl zjištěn v Jemenu a v Saúdské Arábii. Blízce příbuzný druh Picris abyssinica roste v horách v Etiopii.

Ekologie: Trávníky a kamenité svahy v území dostatečně srážkově bohatých, v nadmořských výškách od 2000 do 3200 m, v klimatu s velkými výkyvy teplot a poklesy až k 0 °C.

Picris scabra

Popis: Vytrvalá, drsně štětinatě chlupatá bylina. Lodyha je přímá, až 30 cm vysoká, na bázi s přízemní růžicí listů, výše s 1–2 lodyžními listy a několika šupinami. Přízemní listy jsou obkopinaté, 3–10 cm dlouhé, celokrajné nebo mělce chobotnatě zubaté, na okraji často zvlněné. Úbor zpravidla jediný, 1–2 cm v průměru, s dvouřadým zákrovem, zákrovní listeny jsou čárkovité, všechny květy jazykovité, na vrcholu s 5 zoubky, žluté, na bázi s výraznou tmavou skvrnou (na první pohled vypadá jako střed úboru s trubkovitými květy). Nažky jsou válcovité, zakřivené, hnědé, chmýr je péřitý, špinavě bílý.

Picris scabra
Picris scabra

Fotografovala Věra Svobodová, dne 13. 4. 2010 (Jemen, At-Tawíla).