Syn.: Acacia obliquifolia M. Martens et Galeotti, Albizia dulcis (Roxb.) F. Muell., Feuilleea bertolonii (Benth.) Kuntze, Feuilleea dulcis (Roxb.) Kuntze, Inga camatchili Perr., Inga dulcis (Roxb.) Willd., Inga javanica DC., Inga lanceolata Blanco, Inga leucantha C. Presl, Inga nitens M. Martens et Galeotti, Inga pungens Humb. et Bonpl. ex Willd., Mimosa dulcis Roxb., Mimosa edulis Gagnep., Mimosa monilifera Bertol., Mimosa pungens Poir., Pithecellobium bertolonii Benth., Pithecellobium littorale Britton et Rose ex Record, Pithecollobium dulce (Roxb.) Benth., Zygia dulcis (Benth.) A. Lyons
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Neotropický druh pocházející ze Střední Ameriky a severozápadu Jižní Ameriky – od Mexika až po Peru a Guyanu. Je však pěstován v tropech téměř po celém světě, takže jej najdeme i na jihu USA, na Antilách a v Brazílii, v tropické Africe, na Arabském poloostrově, v Indii, Indočíně, Indonésii, v severní Austrálii i na četných tichomořských ostrovech.
Ekologie: Roste v tropických opadavých lesích, v křovinaté vegetaci na březích vodních toků, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1800 m. Objevuje se rovněž v okolí lidských sídel a na stanovištích dotčených lidskou činností. Kvete v průběhu celého roku.
Popis: Stálezelený keř až strom dosahující výšky 3–6(–12) m, na větvích s trny až 12 mm dlouhými. Listy jsou sudozpeřené, složené z jednoho jařma 2četných lístků, řapík je až 5 cm dlouhý, lístky jsou eliptické až obvejčité, 7–50 mm dlouhé a 3–23 mm široké, na bázi nesymetrické, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo i vykrojené. Strbouly složené z 5četných květů jsou uspořádány v hroznech nebo latách až 22 cm dlouhých, jsou přisedlé nebo jsou jejich stopky nanejvýš 13 mm dlouhé, dosahují až 13 mm v průměru; kalich je jen 1–1,5 mm dlouhý, chlupatý, koruna je 3–4,5 mm dlouhá, jemně chlupatá; tyčinky jsou z koruny vyniklé, je jich zhruba 50, jsou bílé, až 7 mm dlouhé. Plodem je zakřivený nebo spirálovitě stočený lusk, růžový, červený nebo hnědý, 10–12,5 cm dlouhý, lysý nebo chlupatý, semena jsou černá, lesklá, s bílým, později až červeným arilem, který je jedlý.
Záměny: Tento druh bývá někdy zaměňován s druhem Pithecellobium unguis-cati, mají totiž podobné listy. Ten má však květenství lysé (P. dulce plstnaté), stopky strboulů až 25 mm dlouhé (u P. dulce jsou kratší), květy větší, koruna je 5–6 mm dlouhá (3–4,5 mm u P. dulce) a tyčinky jsou spíš nažloutlé, někdy i narůžovělé (u P. dulce bílé).
Využití: Listy se používají jako krmivo pro domácí zvířata, aril, jenž pokrývá semeno, lze jíst syrový i vařený, eventuálně z něj připravit osvěžující nápoj. Ze semen se získává olej, který se používá při výrobě mýdel. Dřevo se využívá při stavbách, z kůry se získávají taniny.
Poznámka: K rodu Pithecellobium je v současnosti řazeno 23 druhů (POWO 2023), všechny pocházejí z tropů Střední a Jižní Ameriky.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 13. 1. 2003 (Omán, Al-Wusta, okolí Haima).