Syn.: Portulaca haughtii J. F. Macbr., Portulaca martinicensis Urb., Portulaca minutiflora Poelln., Portulaca parvula A. Gray, Portulaca saxea Vell., Portulaca stipitata D. Legrand, Portulaca ulei Poelln.
Čeleď: Portulacaceae Juss. – šruchovité
Rozšíření: Areál druhu se rozkládá ze severoamerického jihozápadu (z jižní Kalifornie a Utahu do západní Oklahomy, odtud přes Arizonu a jihozápadní Texas) do téměř všech mexických států a středoamerických republik, dále do brazilské Paraiby a Pernambuca a roztroušeně dále k jihu až po Paraná (Amazônia, Caatinga, Cerrado, Mata Atlântica, Pampa).
Ekologie: Roste v roklích po většinu roku vyschlých potoků, na vysýchavých kamenitých pustinách a písečných dunách, nejčastěji v horách mezi 1000–2200 m nadmořské výšky.
Popis: Jednoletá bylina s vláknitými kořeny, poléhavá a hustě větvená ve výhonky asi 10 cm dlouhé. Listy, vyrůstající z chomáčků bílých úžlabních chlupů, jsou obvykle do 1 cm dlouhé, lineární, zahrocené, silně ztlustlé (na průřezu téměř cylindrické). Květy stěží centimetr široké jsou po třech až šesti sestaveny v terminálních svazcích s šesti nebo více listenci zákrovu a rovněž prorostlých hustými chomáči chlupů, později zcela skrývajících plody. Dva nebo tři kališní lístky jsou špičatě trojúhlé a obvykle červené, žluté korunní lístky jsou vejčité, v počtu čtyř anebo pěti. Tyčinky v neustáleném počtu (obvykle 8–20) mají bílé nitky a žluté prašníky. Máslově žluté semeníky se třemi až pěti bliznovými laloky dozrávají v neveliké okrouhle vejčité tobolky s vypouklým víčkem a kuželovitou čepičkou, s množstvím drobných černých, stříbřitě lesklých semen.
Poznámka: Druh je značně proměnlivý a bývá s ním někdy spojována i na pohled podobná Portulaca teretifolia, ta však má květy větší a temně červené (květy P. halimoides bývají nicméně zdánlivě červené před odkvětem, kdy vadnoucími korunními lístky prosvítá zabarvení kalicha), semena šedá a úžlabní chlupy obvykle jen kratičké, sotva patrné.
Fotografováno dne 15. 8. 2020 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).