Syn.: Radamaea prostrata Benth., Radamaea rupestris Bonati
Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité
Rozšíření: Zástupce dosud ne zcela dobře známého rodu, který se patrně vyskytuje výhradně na Madagaskaru. Zde představovaný druh má pravděpodobně v rámci rodu areál největší, vyskytuje se především ve východní části centrální horské plošiny ostrova, byl zaznamenán v provinciích Antananarivo, Fianarantsoa, Mahajanga, Toamasina i Toliara.
Ekologie: Roste na horských svazích a stráních, v xerofilní křovinaté vegetaci, společně například s druhy z rodů Aloe, Cynanchum, Euphorbia, Pachypodium, Xerophyta aj., v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 2150 m.
Popis: Keř zhruba 50–150 cm vysoký, s větvemi rozprostřenými, vystoupavými nebo i přímými a šedivou borkou. Listy jsou nahloučené na koncích větví, vstřícné, jen velmi krátce řapíkaté, eliptické až obkopinaté, 10–20 mm dlouhé a 7–8 mm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté až hrotité, chlupaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů; kalich je zvonkovitý, chlupatý, mnohem kratší než korunní trubka, jeho 5 cípů je trojúhelníkovitých – vytrvává i v době plodu; koruna je bělavá až narůžovělá, vně chlupatá, trubka je i přes 2 cm dlouhá, korunní cípy jsou obvejčité. Plod je kulovitý, ve zralosti oranžový až purpurový.
Poznámka: Některé botanické databáze uvádějí existenci pěti akceptovaných druhů tohoto rodu, současné malgašské zdroje zaznamenávají však spíše jen druhy tři. Nelze ale vyloučit, že ve skutečnosti bude druhová diverzita o něco vyšší (možná čtyři i více druhů v rodu). Zdá se, že jednotlivé druhy by se mohly od sebe poměrně dobře odlišit už jen šířkou listů. U druhu Radamaea perrieri z jihu a západu Madagaskaru dosahují listy snad nejvýše 5 mm šířky, ještě užší (asi 2 mm) jsou vyloženě čárkovité listy druhu Radamaea humbertii. Naopak isalská Radamaea latifolia má listy nejširší, široce obvejčité, až 17 mm široké.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 17. 10. 2016 (Madagaskar, Parc national d’Andringitra).