Richbod byl opatem v jihohesenském klášteře Lorsch, zemřel 1. října 804 v Trevíru. Byl také prvním trevírským arcibiskupem.
Získal vzdělání na dvoře Karla Velikého u Alkuina, pravděpodobně pracoval od roku 775 v klášteře v Lorschu u Wormsu ve skriptoriu. Stejně jako Alkuin obdivoval Vergilia a velmi dobře znal Aeneis. Patřil k okruhu královského dvora a to mu pravděpodobně pomohlo v jeho kariéře. V letech 784–804 se stal opatem v Lorschu, současně působil jako opat v Mettlachu. V roce 792 se navíc stal prvním trevírským arcibiskupem.
V jeho době v lorschském klášteře vyvíjelo činnost významné skriptorium, klášter měl i vliv na vzdělávací reformu ve Franské říši. Vznikly zde Annales Laureshamenses, souvislé výroční zprávy pro období 703–803. Za hlavního autora bývá považován Richbod, který měl přístup k důležitým informacím – autorství je ale sporné. Pod jeho vedením byl koncem 8. století (795) v klášteře Lorsch pravděpodobně sepsán tzv. loršský lékopis (Lorscher Arzneibuch). Je to jeden z nejstarších rukopisů z kláštera Lorsch, jeden z nejstarších německých rukopisů s lékařsko-farmaceutickým zaměřením a je důležitým zdrojem informací o klášterní medicíně v karolinské době. Obsahuje asi 150 stran – soubor různých textů, který sloužil jako manuál pro klášterní lékaře a bylinkáře. Z dnešního hlediska je velmi zajímavý úvodní text, který obhajuje medicínu před útoky křesťanů odmítajících léčení jako zásah do božího plánu spásy. Autor lékopisu využívá znalosti Bible ke zdůvodnění práv nemocného a povinností k němu. Chápe medicínu jako službu bližnímu, kdy s pomocí Ducha Svatého využívá lékař znalosti a zdroje stvořené Bohem k pomoci trpícímu. Tato základní myšlenka odůvodnění medicíny se vyrovnává s problémem antických pohanských lékařských knih. V práci je více než 500 receptů na léky, je zde také věnována pozornost možností náhrady exotických ingrediencí domácími bylinami. V antice byly dováženy z Orientu zázvor, galgán, pepř a další koření, které se v raném středověku staly nedostupnými. U benediktinských klášterů vznikaly zahrady a bylinkové zahrady, v nich byly i severně od Alp pěstovány např. bazalka, saturejka, tymián, šalvěj, levandule, pivoňky, šafrán. Jedovaté rostliny byly pěstovány v oplocené části zahrady. Z volné přírody byly získávány např. břečťan, posed, kopřiva, jitrocel, vlaštovičník, truskavec. Jako okrasné rostliny byly pěstovány především růže jako symbol Krista a lilie jako symbol Panny Marie.
Richbod se účastnil také teologických sporů, když v roce 798 sestavil odpověď na adopcionistické kacířství Felixe z Urgelu. Adopcionisté považovali Ježíše Krista za člověka, který byl při křtu obdařen Duchem Svatým a adoptován jako Boží syn. Toto pojetí křesťanství zakázal už synod v Antiochii roku 268. Biskup Felix z Urgelu (zemřel v roce 818) byl v roce 790 kritizován Alkuinem, koncil ve Frankfurtu v roce 794 odsoudil jeho herezi a byl poslán do vyhnanství. Ostatní Richbodova činnost jako arcibiskupa byla méně významná, např. v klášteře Lorsch dal přemístit dormitář ze severu na jih a nechal ho obklopit zdí. Dal také vybudovat u náhrobku sv. Nazaria mříž ze zlata a stříbra a novou mramorovou podlahu.
