Ještě jedné zásady bychom se měli ve spojení s latinskými jmény držet: zásadně je neskloňovat.
ZAJÍMAVOSTI
Škola fotografování pro botaniky 1. – Pár slov úvodem
Botanická sezóna je v tom nejlepším, nastávají pravé fotografické žně! Pokud si však nejste při fotografování zcela jistí v kranflecích, pojďte se učit fotografovat s BOTANY.cz v tomto novém webovém seriálu! Digitální fotografie má v oblasti botaniky ohromné možnosti, dokáže kvalitně zdokumentovat rostliny, jejich stanoviště, ale přitom je neničí – fotograf nepotřebuje nic trhat.
Škola fotografování pro botaniky 2. – Fotoaparát
Vývoj v oblasti výpočetní techniky a digitální fotografie neuhání mílovými kroky, ale stomílovými skoky. Rád bych upozornil každého, kdo si pořizuje nový fotoaparát, počítač nebo tiskárnu, že během půl roku to již bude starý model a hlavně bude stát pouze 60 % původní pořizovací ceny. Začněme tedy od toho nejpodstatnějšího – od fotoaparátu.
Škola fotografování pro botaniky 3. – Ohnisková vzdálenost
V dalších dílech školy fotografování pro botaniky bych se rád zmínil o základních parametrech, které na fotoaparátu můžeme nastavit a které výrazně ovlivňují kvalitu fotografie. Dnes se podíváme na ohniskovou vzdálenost, v příštích dílech si něco řekneme o cloně, času, ISO, expozici, hloubce ostrosti a o rozlišení snímače CMOS nebo CCD.
Škola fotografování pro botaniky 4. – Citlivost, clona, čas
CITLIVOST, CLONA a ČAS jsou základními parametry, které ovlivňují kvalitu snímku.
Škola fotografování pro botaniky 5. – A ještě jednou ohnisko a hloubka ostrosti
Tentokrát jsem si pro vás připravil ukázku, jak se dá vyfotografovat zhruba stejně velký objekt z různých vzdáleností, různými ohnisky, pro zjednodušení stejnou clonou a zároveň co to udělá s hloubkou ostrosti a „úhlem pohledu“.
Škola fotografování pro botaniky 6. – Kompozice: základní pravidla / nepravidla
Necítím se příliš povolán k probírání tohoto velmi obšírného a náročného tématu, ale přesto bych se pokusil shrnout základní pravidla, která byste alespoň trošičku měli dodržovat, aby vaše fotografie vypadaly k světu.
Škola fotografování pro botaniky 7. – Určování rostlin podle fotografií
Tento díl „Školy fotografování pro botaniky“ bude trošku jiný – má totiž jiného autora, Františka Mazáče tentokrát vystřídám sám. Je sice velmi milé, že všichni fotografové už teď budou znát pravidlo zlatého řezu a třetin, nicméně bylo by smutné, kdyby o praktickém fotografování rostlinných těl pro potřeby jejich následného určování nevěděli nic.
Sladké javory
V evropské raně novověké medicíně javor (Acer) mnoho užitku nepřinášel, jeho kořen ve víně vařený prý byl dobrý leda při píchání v boku. Ceněné bylo jeho poměrně tvrdé dřevo, které vždy měli rádi truhláři, koláři a řezbáři. Z javoru se vyrábějí dodnes i hudební nástroje, používá se na spodní desky, luby a krky houslí (vrchní desky jsou smrkové), ale slouží také například k výrobě kytar či fagotů, ba rovněž lacinějších dirigentských taktovek (ty lepší bývají ebenové).
Sněžku devastuje velká sopečná erupce
Podle sdělení našeho stálého krkonošského zpravodaje Karla Rence, došlo dnes v časných ranních hodinách k sopečnému výbuchu v oblasti Sněžky. I když zatím nebyly naštěstí hlášeny žádné oběti na lidských životech, materiální škody mohou být značné. Situace je dosud velmi nepřehledná.
Svatební květiny
V roce 1911 vycházel v několika jarních číslech pražského týdeníku „Mládenec“ seriál o svatebních pověrách – možno doplnit, že to byl časopis hájící zájmy starých mládenců, kurióznější místo k publikování takového pojednání těžko hledat. Byly to povětšině z různých literárních zdrojů sebrané dávné lidové zvyky, nechyběly tu ale ani novější obyčeje už ryze městské: určitě se může i dnes každé nevěstě hodit, když bude vědět, že pokud jí na svatební šaty skočí pes, bude mít šťastný život, dobrým znamením je i moucha sedící na závoji. A jestliže šlápne ženich nevěstě před oltářem na vlečku, musí ho dotyčná až do konce života poslouchat.
Svatojánské čarování
Večer před svatým Janem Křtitelem, kdy příroda otvírá zdroje tajuplných sil svých a bujná mládež chystá se slaviti mysterie lásky pod širým nebem, nastává černobýlu krátká, ale důležitá úloha. Mládenci i panny uvíjejí věnce z černobýlu, a jakmile vzplanou ohně svatojánské, kladou si věnce na hlavu, opásají se černobýlem, a podavše sobě po párech ruce tančí kolem ohně a skákají přes šlehající plameny, soudíce z podařených nebo pochybených skoků o šťastném či nešťastném manželství – takto se rozepsal v roce 1879 o zvláštním upotřebení pelyňku černobýlu etnobotanik Primus Sobotka. Je zřejmé, že o magické svatojánské noci (z 23. na 24. června) byl černobýl bylinou zcela nepostradatelnou. Navíc zavěšený před vraty prý odvracel od domu všechno zlé, odháněl duchy i choroby. A kdo nechtěl být napálen při obchodování, měl u sebe nosit černobýlový kořen vykopaný právě na svatého Jana taky. Zrovna v tento den se pod jeho kořenem zjevoval i tajemný uhel, z něhož se dalo vyrobit ryzí zlato. Ceněny byly ale též léčivé schopnosti černobýlu, zvali jej dokonce Matkou bylin.
Tajemství Voynichova rukopisu definitivně odhaleno!
Již v několika dřívějších článcích na našem serveru jsme si povšimli tajemného Voynichova rukopisu (uloženo: Yale University, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, MS 408) – záhadného rukopisu nejistého stáří a provenience (podle radiologické datace C14 byl snad napsán někdy mezi léty 1404–38), neznámého jazykového kódu a neobvyklých kreseb (mimo jiné) rostlin. Historicky nelze tento manuskript zařadit do žádného kulturního kontextu, nepodobá se ničemu, co bylo v době jeho předpokládaného vzniku běžné.
Právě tato jeho nekomparatističnost nás už dříve přivedla k myšlence, že je vlastně nesmyslné hledat racionální polohu jeho významu, a proto jsme vyslovili domněnku, že se jedná o kuriozní sbírku medijních kreseb a textů. Avšak naše následné pronikání k jádru záhady nás opravňuje k tomu, abychom tuto naši starou domněnku o funkci Voynichova rukopisu přehodnotili. Nalezli jsme totiž dobové materiály, které implicitně o funkci tohoto rukopisu hovoří.
Tatar u vody
Puškvorec obecný (Acorus calamus) je poměrně běžnou rostlinou břehů našich tůní a rybníků, takže nejspíš jen málokoho hned napadne, že je to vlastně nefalšovaný exot – pochází zřejmě až z Dálného východu.