Pojmenované Francouzem po Němci, milované Angličany, šlechtěné Holanďany i Čechy, samy pocházející z dalekých amerických končin a z Nového Zélandu – fuchsie (Fuchsia) jsou vlastně ohromné světoobčanky!
Veselou historku o jejich pěstování mají Britové, pověst o první anglické fuchsii se tu šířila po celé 19. století. To se prý někdy na sklonku 18. století dozvěděl věhlasný zahradník James Lee, že za oknem jednoho domku na londýnském předměstí Wapping mají neobvyklou rostlinu s mimořádně pozoruhodnými květy. Ukázalo se, že ji tam pěstuje manželka jistého námořníka, který ji přivezl z plavby do Nového světa. A teď prý manžel už zas není doma, zas dobývá daleké kraje, jen ta kytka na okně jí teď miláčka připomíná – vymlouvala se ta dobrá žena, když odmítala rostlinu prodat. Její názor pozměnilo teprve osm guinejí, které jí Lee za rostlinu vysázel rovnou na ruku, navíc slíbil, že první vypěstovanou novou rostlinu určitě přinese právě jí. A tak suvenýr od manžela prodala. Lee předraženou fuchsii záhy vegetativně namnožil, do roka vypěstoval 300 rostlin nových, přičemž každou pak prodával krásou květů okouzleným anglickým dámám po jedné guineji – zisk měl tedy nakonec naprosto báječný. Tento příběh snad jako první přidal k lepšímu kurátor liverpoolské botanické zahrady John Shepherd, přebrali jej po něm mnozí, tradoval se i v Holandsku – jestli je však pravdivý, těžko soudit. S jistotou víme, že do anglické Královské botanické zahrady v Kew se první fuchsie dostala v roce 1788 a údajně pocházela z Chile.
Jistě zakrátko se objevila i v Čechách, v roce 1804 už ji měli v pražské Kanálské zahradě, v roce 1809 i v zahradě u zámku na Hluboši. O pěstování fuchsií u nás se zmínil i botanik Jan S. Presl v roce 1846, dokonce jim vytvořil nové české jméno – i když tedy jeho „čílko“ bylo obecně známější spíš v 19. století. Poznamenal ale také, že listy rostliny se používaly i v jihoamerické medicíně, stonky k barvení načerno a plody jednoho antilského druhu se pojídaly jako lahůdka čerstvé i naložené v cukru. O málo později už měli rozsáhlou sbírku fuchsií na sychrovském zámku, zahradníci knížete Kamila Rohana tu opatrovali k roku 1852 něco přes sto druhů a kultivarů těchto rostlin. Jejich obliba stále stoupala, takže třeba v módní příloze časopisu Květy byly v roce 1868 doporučovány květy fuchsií i jako ozdoba dámských klobouků a účesů – nejlépe prý oku lahodily na dámách černovlasých. Nicméně již v roce 1932 předpovídal Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů možný brzký odliv zájmu o tyto květiny a v Národních listech z roku 1940 najdeme poznámku již o fuchsiích neprávem zapomínaných. V okenních truhlících je vystřídaly především pelargonie a petúnie.
Od 19. století pronikaly fuchsie samozřejmě také do krásné literatury, už do roku 1811 umístil zmínku o květináčích s kvetoucími fuchsiemi Alois Jirásek ve svém F. L. Věkovi, v roce 1890 vydal ředitel měšťanky v Nymburce Karel Vognar až téměř surrealistické pojednání o rozmluvě fuchsie s hortenzií. A nepovedené zalévání okenních fuchsií se stalo motivem i pro humoresku Jaroslava Haška s názvem Uličnictví pana Čabouna z roku 1913. Ba stala se dokonce příčinou nelítostné divadelní kritiky! Rakouský dramatik Karl Schönherr totiž do své hry Glaube und Heimat, odehrávající se v 16. století, vložil kromě rozmarýny i fuchsii, která vlastně v této době ještě nebyla v Evropě známá. V květnu 1911 tento omyl pěkně rozmázly Lidové noviny – pravda, v oné kritice se objevila faktografická chyba rovněž, nález této rostliny tu byl mylně připsán německému botanikovi Leonhartu Fuchsovi, po němž sice rostlina byla později pojmenována, avšak sám Fuchs ji nikdy neviděl. O její první popis se postaral až francouzský mnich a botanik Charles Plumier ve svém spisu z roku 1703. Inu, stane se…
A tak máte-li okno obrácené na stranu východní či severovýchodní, fuchsií se nebojte, bude se jim u vás líbit. Budete mít v oknech krásky s přepestrou historií. A dokonce i v drdolech vypadají ohromně.
Mírně rozšířená verze článku, jenž byl poprvé publikován pod titulem „Světové fuchsie“ v Lidových novinách (ISSN 0862-5921), dne 30. 9. 2023.