Syn.: Santolina chamaecyparissus var. etrusca Lacaita, Santolina pinnata subsp. etrusca (Lacaita) Guinea ex C. Jeffrey
Česká jména: svatolina (Mareček 2001)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemit severozápadu Apeninského poloostrova, vyskytuje se především v italském Toskánsku, okrajově zasahuje do Umbrie a na sever Lazia.
Ekologie: Roste na březích říčních toků, v xerofilní křovinaté vegetaci na přiléhajících svazích a stráních. Kvete od června do července.
Popis: Stálezelený aromatický polokeř s větvemi vystoupavými až přímými, 40–50 cm dlouhými, šedozeleně plstnatými, nekvetoucí větve jsou hustě olistěné, kvetoucí větve jsou olistěné jen v dolní části. Listy jsou střídavé, v obrysu podlouhlé, bělavě plstnaté, peřenosečné, úkrojky jsou asi 2 mm dlouhé, šedozelené. Úbory vyrůstají jednotlivě na konci dlouhých stopek, jsou 7–10 mm široké; zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny vyrůstají v několika řadách, jsou kopinaté až vejčité; květy jsou jen trubkovité, oboupohlavné, nažloutlé. Plodem je nažka bez chmýru.
Využití: Vysazuje se jako dekorativní trvalka také v zahradách střední Evropy, její stanoviště by mělo být slunné a spíše suché.
Fotografováno dne 1. 7. 2018 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).