Syn.: Sarmienta repens Ruiz et Pav., nom. illeg., Urceolaria chilensis Molina, Urceolaria scandens J. D. Brandis ex Molina
Česká jména: hubimozol plazivý (Presl 1846)
Čeleď: Gesneriaceae Rich. et Juss. ex DC. – podpětovité
Rozšíření: Jihoamerický druh, endemit středního Chile, je uváděn především z regionu Los Lagos, na severu však jeho areál zasahuje až do regionu Coquimbo, na jihu po region Aysén.
Ekologie: Roste epifyticky ve vlhkých valdivianských lesích, na kmenech a větvích stromů, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1400 m.
Popis: Křovitá liána s lodyhou štíhlou, větvenou, v nodech kořenující. Listy jsou vstřícné, jen krátce řapíkaté, eliptické až široce vejčité, 1–2,5 cm dlouhé, poněkud dužnaté, celokrajné nebo vroubkované, lysé, jen po okraji řídce brvité. Květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů, jsou nicí; listeny jsou 2, čárkovité, chlupaté; kališní lístky jsou volné, čárkovité až kopinaté, srstnaté; koruna je trubkovitá, zhruba 25 mm dlouhá, při bázi silně zaškrcená, v centrální části nafouklá, pod vrcholem koruny opět stažená, šarlatově červená, vně chlupatá, korunní cípy jsou odstálé, na vrcholu zaokrouhlené; fertilní tyčinky jsou 2, z koruny výrazně vyniklé, sterilní tyčinky jsou 3, čnělka je nitkovitá. Plodem je tobolka.
Využití: Svérázné české jméno hubimozol odvodil J. S. Presl od údajných léčivých vlastností této rostliny, napsal o nich: Listy obměkčujícími zahánějí kůří oka a mozoly, obkládajíce je jimi.
Poznámka: Rod Sarmienta je monotypický, Martín Sarmiento (původním jménem Pedro José García Balboa, 1695–1772), na nějž jméno rodu odkazuje, byl španělský benediktinský mnich, filolog a učenec, iniciátor založení královské botanické zahrady v Madridu.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 5. 2. 2019 (Chile, reg. Los Lagos, Cochamó).