SERRATULA TINCTORIA L. – srpice barvířská / kosienka farbiarska

Syn.: Carduus tinctorius Scop.
Česká jména: jelení traňk jinak srpek (Hájek 1562), srpek barvířský (Presl 1819, Presl 1846, Sloboda 1852, Opiz 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912), srpice barvířská (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: serpucha barvířská, srpek, jelení trank, šart, hviezdová zelina, žoltina (Reuss 1853), sŕpok farbiarsky (Novacký 1936, Dostál 1950), kosienka farbiarska (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Serratula tinctoria
Rozšíření: Evropa, od Velké Británie po jihozápadní Sibiř, jižní hranice dosahuje severu Pyrenejského poloostrova, severní Itálie a severu Balkánského poloostrova, na sever zasahuje do jižní Skandinávie a východního Pobaltí.
Ekologie: Střídavě vlhké louky, nehnojené pastviny, teplomilné doubravy, lesní paseky a světliny, roztroušeně, ustupuje. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 20–80 cm, lodyha vzpřímená, v horní části větvená, lodyžní listy střídavé, lyrovitě peřenodílné, zvláště u báze, někdy též celistvé, přízemní řapíkaté, lodyžní přisedlé, v obrysu podlouhlé nebo vejčité, jemně pilovité. Úbory v chudých stopkatých vrcholících, 10–15 mm široké, lůžko plevkaté, zákrov víceřadý, zákrovní listeny pilovité. Květy pouze trubkovité, červenofialové, vzácně bílé nebo růžové. Nažky s víceřadým jednoduchým bělavým chmýrem.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je srpice barvířská hodnocena jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4a).
Poznámka: Čerstvá nebo sušená nať se dříve používala k barvení příze na žluté nebo zelené odstíny, obvykle s použitím mořidla.
Serratula tinctoriaSerratula tinctoria
Serratula tinctoria
Fotografováno dne 27. 7. 2007 (Praha, Hrnčířské louky).