SIDERITIS HIRSUTA L. – hojník / ránhoj

Syn.: Fracastora hirsuta (L.) Bubani, Sideritis tomentosa Pourr.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Sideritis hirsuta

Rozšíření: Západomediteránní druh, vyskytuje se v severním Maroku, na Pyrenejském poloostrově (především v jeho centrální a východní části, ale objevuje se i v okolí Lisabonu), v jihovýchodní Francii a italské Ligurii. Druh je morfologicky poměrně variabilní, byla popsána celá řada infraspecifických taxonů.

Ekologie: Roste na travnatých stanovištích, v nízkých xerofilních křovinách i lesních lemech a na lesních pasekách, většinou na bazických substrátech, nevyhýbá se ani místům narušovaným lidskou činností, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete od března do října.

Sideritis hirsuta

Popis: Polokeř až keř, 10–70 cm vysoký, od báze větvený, s větvemi rozprostřenými až vystoupavými, hustě chlupatými. Listy jsou přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, kopinaté až vejčité, 10–28 mm dlouhé a 3,5–9(–17) mm široké, na každé straně s (2–)4(–5) zuby či vroubky, chlupaté. Květenství je 8–26 cm dlouhé, složené z 3–13 přeslenů o (2–)6(–8) květech; listeny jsou široce vejčité až skoro okrouhlé, asi 11 mm dlouhé, zubaté, chlupaté; kalich je 5–9(–11) mm dlouhý, chlupatý, s 5 stejně dlouhými cípy, které jsou zakončeny krátkým hrotem; koruna je 8–14 mm dlouhá, dvoubarvá, dvoupyská, horní pysk je 4–9 mm dlouhý, vzpřímený, na vrcholu vykrojený, bělavý, dolní pysk je 2,5–5 mm dlouhý, nažloutlý, trojlaločný, prostřední lalok je větší než laloky postranní. Plody jsou tvrdky.

Sideritis hirsuta
Sideritis hirsuta
Sideritis hirsuta
Sideritis hirsuta
Sideritis hirsuta

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 1. 5. 2017 (Portugalsko, distrikt Setúbal, Cabo Espichel).