Syn.: Gonostemon giganteus (N. E. Br.) P. V. Heath, Stapelia cyclista C. A. Lückh., Stapelia gigantea var. pallida Phillips, Stapelia marlothii N. E. Br., Stapelia meintjesii Verd., Stapelia nobilis N. E. Br. ex Hook. f., Stapelia tarantuloides R. A. Dyer, Stapelia youngii N. E. Br.
Česká jména: smrdutka (Presl 1846), stapélie (Mareček 2001)
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité
Rozšíření: Druh pochází z rozsáhlého areálu několika východoafrických afrických zemí (Tanzanie, Mosambik, Zambie, Botswana, Zimbabwe, Malawi a Jihoafrická republika). Zavlečen na Havajské ostrovy, Palau, Novou Kaledonii a na Galapágy; na Havajských ostrovech je považovaný za invazivní.
Ekologie: Ve své domovině roste v křovinatých stepích, savanách a na svazích v oblastech, kde jsou zimy suché a ne příliš chladné. Roste nejčastěji na jílovitých kamenitých půdách, často i na písčitých stanovištích na pobřeží.
Popis: Vytrvalá sukulentní rostlina, stonky zpravidla vzpřímené, dorůstají výšky 15–20 cm a zhruba 2–3 cm šířky, s podélnými čtyřmi plochými žebry, které jsou na hranách opatřeny hrboly, jež v mládí nesou zakrnělé listy o délce asi 1 mm. Listy brzy opadávají a zanechávají okrouhlou jizvu na špici hrbolu. Mladé postranní výhony snadno zakořeňují, a tak se trsy rozrůstají do šířky. Stonky jsou obvykle rovnoměrně zelené a zajišťují fotosyntézu místo listů. Na prudkém slunci v sušších obdobích roku získávají stonky načervenalou nebo nahnědlou barvu – pigmenty chrání rostliny před nepříznivými vlivy slunečního záření a proti vysychání. Květy o průměru až 35 cm vyrůstají obvykle na spodní části rostliny na několik centimetrů dlouhé stopce. Poupata mají charakteristický měchýřkovitý tvar s dlouze zašpičatělým vrcholem. Kališní lístky jsou drobné, koruna má tvar hvězdy nejčastěji s pěti (někdy šesti i více) dlouze zašpičatělými cípy. Vnější povrch květu je nevýrazně zelenavě zabarvený, vnitřní povrch je světle žlutý, nahnědlý až masově červený, příčně purpurově vrásčitý, s načervenalými až purpurovými chloupky, jejichž hustota i délka se zvyšuje směrem ke středu květu. Ve středu květu je tmavě fialové gynostegium, složitá struktura membrán a rozmnožovacích orgánů, asi 12–20 mm vysoká, 13–15 mm široká. Květy vydávají pach hnijícího masa, přitahující mouchy, které květy opylují. Plody jsou válcovité měchýřky pukající podélným švem, obsahují velké množství zploštělých hnědavých ochmýřených semen. Variabilní druh.
Záměny: Od dalších druhů rodu Stapelia se S. gigantea odlišuje dlouhými tenkými špičkami korunních lístků. Podobné má i Stapelia unicornis, ta se liší ale dlouhými stonky světle zelené barvy; tento druh se vyskytuje pouze ve středním KwaZulu-Natal.
Využití: Druh je vyhledáván pěstiteli sukulentních rostlin, kvete i při pěstování v bytech. V lidovém léčitelství afrických domorodců se používaly části rostliny k léčbě hysterie.
Poznámka: Rod byl pojmenován na počest Johannese van Stapela (1602–36), holandského lékaře a botanika.
Fotografováno dne 15. 5. 2013 (USA, Havajské ostrovy, ostrov Oahu, Hanauma Bay Beach).