Syn.: Opulus glandulosus Moench, Opulus trilobofolia Gilib., nom. inval., Viburnum lobatum Lam.
Čeleď: Adoxaceae Trautv. – pižmovkovité; Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Viburnum opulus
Rozšíření: Téměř celá Evropa, na úplném severu a jihu chybí. Dále roste na Kavkaze, v Turecku, na západní Sibiři a ve Střední Asii. V Severní Americe roste příbuzná V. trilobum. U nás roste roztroušeně od nížin do hor.
Ekologie: Roste v pobřežních křovinách, v lužních lesích, ale také na křovinatých stráních, na těžších (jílovitých) půdách. Vyhledává živné půdy. Kvete od května do června.
Viburnum opulus
Popis: Opadavý keř (vzácně strom), 1–5 m vysoký, s šedou až šedohnědou, podélně rýhovanou borkou. Mladé větve jsou lysé, tenké, žlutohnědé až červenohnědé. Pupeny jsou krátce stopkaté, špičaté, šupiny jsou červenavé nebo červenohnědé. Listy jsou nepravidelně dlanitě 3(–5)laločné, v obrysu okrouhle vejčité, zelené, palisty jsou niťovité, záhy opadavé, na řapík nasedají 2–4 diskovité žlázky. Květenstvím jsou ploché chocholičnaté vrcholíky o průměru 5–10 cm. Středové květy jsou malé, pravidelné, plodné; okrajové květy jsou větší, souměrné, bílé až narůžovělé, sterilní. Plodem je červená kulovitá peckovice, která dlouho drží na keřích.
Využití: Vysazuje se při zpevňování břehů potoků a řek, využívá se v sadovnictví při parkových úpravách pro nápadné květy, plody a šarlatové (až tmavě nafialovělé) podzimní zbarvení listů. Je známo několik pěkných starších odrůd, např. ‚Nanum‘ menšího vzrůstu; ‚Aureum‘ s nažloutlým listím; ‚Xanthocarpum‘ se žlutými plody. Zdaleka nejpěstovanější a nejznámější je odrůda ‚Roseum‘, jejíž zprvu zelená, později bílá květenství ve tvaru nepravidelných koulí jsou složena pouze ze sterilních květů. Používá se jako nápadná solitéra do zahrad, trpívá však, podobně jako botanický druh, masivním napadením mšic.
Viburnum opulus
Plody
Viburnum opulus
Fotografováno ve dnech 24. 5. 2008 (Radim Cibulka: NPP Bílé stráně) a 19. 7. 2007 (Věra Jašková: Liptál).