Syn.: Lychnis atropurpurea (Griseb.) Nyman, Lychnis atropurpurea subsp. sartorii (Boiss.) Micevski, Lychnis sartorii (Boiss.) Hayek, Lychnis viscaria subsp. atropurpurea (Griseb.) Chater, Viscaria atropurpurea Griseb., Viscaria sartorii Boiss.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Balkánský taxon, roste v Rumunsku, Bulharsku, Severní Makedonii, Albánii a Řecku, výskyt v Srbsku je nejistý.
Ekologie: Roste na kamenitých svazích a v suchých trávnících, především na kyselých nebo hadcových substrátech, mnohem méně často i na vápencích. Lokality leží v rozpětí nadmořských výšek (100–)600–1800(–2200) m.
Popis: Vytrvalá polygamní bylina s růžicí listů, z níž vyrůstá jedna až několik květonosných lodyh vysokých až 75 cm; lodyhy jsou lysé, ale pod uzlinami s lepkavou, obvykle červeně zbarvenou zónou. Listy jsou vstřícné, obkopinaté, až 16 cm dlouhé, lysé, jen před špičkou na okraji roztroušeně dlouze brvité, na vrcholu špičaté; lodyžních listů je několik párů, vždy drobnějších. Květenství je stažená lata, koncové větve mají charakter vidlanů s centrálním květem; květy mohou být oboupohlavné nebo častěji funkčně jednopohlavné; kalich je srostlý, elipsoidní, 7–12 mm dlouhý, s 10 žilkami, lysý nebo žláznatý, k vrcholu zúžený, jeho zuby jsou zakončeny vejčitým až okrouhlým blanitým přívěskem; korunní lístky jsou volné, nehetnaté, jejich čepel je obvykle sytě nachová, na vrcholu zaokrouhlená nebo mělce vykrojená; tyčinek je 10, v samičích květech nevyčnívají nad ústí kalicha a nesou nevyvinuté prašníky; gyneceum vyrůstá na 1–2 mm dlouhém anthoforu, tvoří svrchní semeník a 5 čnělek, v samčích květech jsou redukované blizny. Plodem je tobolka 6–10 mm dlouhá, ukrytá ve vytrvalém kalichu, otvírá se 5 zuby.
Poznámka: Taxon se vyznačuje obvykle velmi tmavými květy a kratičkým anthoforem. Hodnocení těchto rostlin je v současné literatuře velmi rozdílné: zatímco někteří badatelé je uvádějí na úrovni druhu, jiní rozdíly zcela ignorují. Nejtypičtější rostliny byly zaznamenány v Řecku, kde se rostliny odpovídající nominátnímu poddruhu (s anthoforem alespoň 3 mm dlouhým) vůbec nevyskytují, zatímco od Makedonie směrem k severozápadu populace smolniček kombinují znaky tohoto taxonu a typické Viscaria vulgaris. Domníváme se, že pro tento typ variability je nejvhodnější uvažovat o úrovni poddruhu.
Fotografovali Mário Duchoň, dne 7. 5. 2012 (Řecko, reg. Pieria, Dioon-Olympos); Vít Grulich, dne 20. 6. 2019 (Severní Makedonie, NP Galičica).