Syn.: Visnea canariensis Oken
Čeleď: Pentaphylacaceae Engl.
Rozšíření: Monotypický rod, vzácný endemit Madeiry a Kanárských ostrovů, kde se vyskytuje na ostrovech Fuerteventura (asi jen pět keřů), Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma a El Hierro. Celkem se dnes odhaduje, že v přírodě přežívá 500–1000 jedinců.
Ekologie: Součást keřového nebo nižšího stromového patra lesů s dominujícími vavřínovitými dřevinami (laurisilva). Roste v subtropickém klimatu na dolních okrajích zóny ovlivněné pasátovou oblačností, tedy pravidelnými mlhami. Kvete prakticky po celý rok, květy výrazně voní.
Popis: Stálezelený keř nebo řidčeji stromek vysoký 4–8(–15) m; letorosty jsou křídlatě hranaté. Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané, krátce řapíkaté, čepel je vejčitě kopinatá, 4–6 cm dlouhá a 1,5–2,5 cm široká, kožovitá, lysá, tmavozelená a lesklá, na bázi klínovitá, na okraji jemně pilovitá, na vrcholu tupě špičatá. Pětičetné nicí květy vyrůstají obvykle po 1–3 v úžlabí listů; květní stopky jsou 2–3 mm dlouhé; kališní cípy jsou vejčité, jemně pýřité, na vrcholu tupé; koruna je zvonkovitá, korunní lístky jsou obvejčité, 6–10 mm dlouhé, na bázi kratičce srostlé, bílé; tyčinek je 20; semeník je svrchní. Plodem je hnědočervená, posléze černá kulovitá bobule nebo tobolka o průměru asi 2 cm, uvnitř bývají 1–4 semena.
Využití: Načervenalé tvrdé dřevo bylo dříve využíváno na intarzie. Dnes má rostlina spíše význam v okrasných výsadbách.
Poznámka: Nepříliš početná čeleď Pentaphylacaceae zahrnuje celkem 12 rodů a asi 430 druhů, rostoucích především v tropické Asii a Americe, zatímco z Afriky je znám jen omezený počet druhů. Ve starších (zejména morfologických) systémech obvykle nebývala oddělována od čeledi čajovníkovitých (Theaceae).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19. a 22. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).