Zámecký park Vidim a okolí

Vesnička Vidim (okres Mělník) je přirozeným srdcem Polomených hor. Jakmile v Tupadlech odbočíte z hlavní silnice, krajina se výrazně promění – rozevřou se nad vámi svahy Hlubokého dolu a když vyšplháte podél kokořínských skal až na plošinu u Vidimi, rozvine se před vámi výhled přes notný kus Čech až k památné hoře Říp. Příjezd do obce je nezapomenutelný: vpravo kaplička svatého Václava s hnojištěm, vlevo řepkové pole s biokoridorem zarostlým kopřivami. Ovšem před vámi se k nebi zvedají malebné vidimské Hradčany.

Vidim

Vesnička tu vznikla snad už ve 14. století, zámek na jejím okraji je však daleko mladší. Na místní tvrzi se panstvo střídalo, vlastníky byli Hrzánové z Harasova, Václav Berka z Dubé, dokonce i Albrecht z Valdštejna. Samotný zámek u cesty se začal stavět snad až někdy v první polovině 18. století za Sweerts-Šporků. Současně se zámkem vznikl i zámecký park s několika můstky, glorietem a řadou soch antických bohů a putti. Konečná podoba zámku pochází až z roku 1898, kdy bylo R. Grohmannem přistavěno i pseudobarokní křídlo. V současnosti sídlí na zámku domov pro seniory, park je však veřejnosti přístupný.

Vidim
Vidim

Malý parter za zámkem je osázen především růžovými keři, uprostřed jej zdobí bazén a je ukončen pěkným glorietem s pergolami. Po straně parteru objevíme menší parčík s několika vzrostlými stromy, který zakončuje terasa s balustrádou. Ze stromů upoutají pozornost dub červený (Quercus rubra), buk lesní červenolistý (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), najdeme tu také javor klen (Acer pseudoplatanus), ořešák černý (Juglans nigra), platan javorolistý (Platanus ×hispanica) nebo liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). V parku se nachází celkem devět 100 až 150 let starých památných stromů. V minulosti byla zámecká zahrada jistě propojena i s okolními kokořínskými lesy, které doplňovaly její kolorit i o mnohý romantický prvek.

Vidim
Vidim

Za silnicí se dříve nacházela hospodářská část zámecké zahrady, jistě s užitkovou zahradou, dodnes jsou tu patrné skleníky. Zaujme i netypická budova novorenesančního vodojemu, který sloužil jako vodárna především pro zámek.

Vidim

Chceme-li však poznat ve Vidimi pamětihodnosti ryze botanické, musíme se otočit směrem ke kostelu. Právě ten se totiž stal na začátku 19. století nejvýznamnějším centrem přírodovědného života Vidimi. V roce 1806 sem nastoupil kněz Josef Hackel (1783–1869), který nad jiné vynikal láskou k rostlinám, avšak i svými botanickými znalostmi. Pocházel z České Lípy a teologii vystudoval na semináři v Litoměřicích. Vidim se stala hned jeho prvním kaplanským působištěm, zůstal na tomto místě až do roku 1817. Jen krátce po příchodu do Vidimi se stal v přírodovědných kruzích dobře známým svým nálezem křížence koniklece otevřeného (Pulsatilla patens) a koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) u Litoměřic, který byl na jeho počest pojmenován koniklecem Hackelovým (Pulsatilla ×hackelii). Rostliny sbíral v celém širokém okolí Vidimi, své údaje posílal k publikování svému příteli z dětství Johannu E. Pohlovi.

Vidim

A tak podle sběrů tohoto výjimečného muže víme, že v okolí Vidimi na začátku 19. století rostly z dnes velmi vzácných a kriticky ohrožených druhů například prasetník lysý (Hypochoeris glabra) a zimozelen okoličnatý (Pirola umbellata); z orchidejí odtud uváděl vstavač nachový (Orchis purpurea), prstnatec plamatý (Orchis maculata), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) a hlístník hnízdák (Neottia nidus avis). Nedaleko od Vidimi měla růst i dnes již vzácná tomkovice vonná (Hierochloa borealis), u nedalekých Tupadel se měl vyskytovat dnes převzácný zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys).

Vidim

Dále tu byla zastoupena v současnosti již rovněž vzácná škarda ukousnutá (Crepis praemorsa) a zahořanka žlutá (Euphrasia lutea), silně ohrožený kosatec bezlistý (Iris nudicaulis) a stejně vzácný čistec německý (Stachys germanica) nebo dejvorec velkoplodý (Caucalis daucoides), ba i koniklec luční (Pulsatilla pratensis). Údajně tu rostla i třemdava bílá (Dictamnus albus), anebo dodnes o poznání hojnější čistec přímý (Stachys recta).

Vidim

Z běžnějších druhů na začátku 19. století v okolí Vidimi nechyběly (všechna latinská jména ponecháváme v původním historickém znění):

bez chebdí (Sambucus ebulus)
černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora)
hrachor černý (Lathyrus niger)
huseník chlupatý (Arabis hirsuta)
chrastavec lesní (Trichera silvatica)
jetel červenavý (Trifolium rubens)
kakost holubičí (Geranium columbinum)
kakost krvavý (Geranium sanguineum)
kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum)
kokořík vonný (Polygonatum officinale)
kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer)
kručinka německá (Genista germanica)
kyčelnice cibulkonosná (Cardamine bulbifera)
kyčelnice devítilistá (Cardamine enneaphylla)
ledenec přímořský (Tetragonolobus siliquosus)
medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum)
mochna přímá (Potentilla recta)
náprstník velkokvětý (Digitalis ambigua)
nepatrnec rolní (Alchemilla arvensis)
ostružiník skalní (Rubus saxatilis)
pcháč panonský (Cirsium pannonicum)
pipla osmahlá (Nonnea pulla)
plamének přímý (Clematis recta)
podbílek šupinatý (Lathraea squamaria)
rmen barvířský (Anthemis tinctoria)
rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata)
růže plstnatá (Rosa tomentosa)
růže vinná (Rosa rubiginosa)
řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne)
řeřišnice hořká (Cardamine amara)
řeřišničník písečný (Arabis arenosa)
řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica)
sadec konopáč (Eupatorium cannabinum)
silenka dvoudomá (Melandryum silvestre)
silenka ušnice (Silene otites)
svízelka chlupatá (Galium cruciata)
škarda smrdutá mákolistá (Crepis foetida b) rhoeadifolia)
třešeň ptačí (Prunus avium)
třešeň višeň (Prunus cerasus)
třezalka horská (Hypericum montanum)
úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria)
vikev křovištní (Vicia dumetorum)
voskovka menší (Cerinthe minor)
vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)
vratič chocholičnatý (Chrysanthemum corymbosum)
zvonek klubkatý (Campanula glomerata) aj.

Vidim

Kněz Hackel byl bezpochyby velmi světlým bodem ve vidimské historii, v první polovině 19. století byl natolik vážený, že botanik F. M. Opiz po něm pojmenoval dokonce celý rostlinný rod Hackelia. Avšak tato nevelká vesnička se může chlubit ještě jednou vynikající osobností. V roce 1856 se tu narodil jistý Ivan Mrkvička, který následně vystudoval pražskou výtvarnou akademii. Pak odejel do Bulharska, kde se stal velmi významným umělcem – Bulhaři jej dodnes ctí jako zakladatele moderního bulharského malířství. A aby to snad nebylo ještě málo, tak se navíc v bulharském Plovdivu tomuto výtvarníkovi narodil syn Jan Mrkvička (1884–1916), který se významně zapsal do prozkoumávání květeny Balkánského poloostrova. Pražský botanik Josef Velenovský vytvořil v roce 1922 soupis jeho herbáře s názvem Reliquiae Mrkvičkanae a hned několik balkánských rostlin pojmenoval na věčnou památku i jeho jménem. I velmi malá vesnička – třeba v Sudetech ležící – může mít významné syny, kterých si dodnes váží i v daleké cizině.

Vidim

Fotografováno dne 22. 4. 2018.