Syn.: Ernstamra macrophylla Kuntze, Ernstamra urens (Ruiz et Pav.) Kuntze, Hydrolea auriculata Moç. ex Choisy, Hydrolea urens Ruiz et Pav., Wigandia caracasana Kunth, Wigandia darii Ram. Goyena, Wigandia kunthii Choisy, nom. illeg., Wigandia macrophylla Schltdl. et Cham., Wigandia peruviana W. Mill., Wigandia scorpioides Choisy, Wigandia urens (Ruiz et Pav.) Choisy ex DC.
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Rozšíření: Roste ve Střední Americe od jihovýchodního Mexika až po severní část Jižní Ameriky, kde se vyskytuje v Kolumbii a Venezuele a snad i v Ekvádoru a severním Peru. Zavlečen byl na ostrovy v Karibském moři, ale i do Austrálie.
Ekologie: Provází okraje skal, ale i druhotná stanoviště podél komunikací, v územích s vlhkým tropickým klimatem i oblasti s výraznější suchou periodou: Lokality leží v nadmořské výšce 100–3000 m.
Popis: Keř nebo menší stromek vysoký do 4(–7) m; kmínek a hlavní větve jsou silné, často na bázi tvoří větší množství výmladků; letorosty jsou hustě chlupaté tuhými, na dotek palčivými trichomy. Listy jsou střídavé, vejčité až téměř okrouhlé, 8–42 cm dlouhé a 4–19 cm široké, žahavě chlupaté, na bázi uťaté až srdčité, na okraji zubaté, na vrcholu tupé až zašpičatělé. Květenství se vyvíjí na koncích letorostů, je latovité, ale koncové větve jsou vijany; květy jsou pravidelné, 5četné, kolovité; kalich je na bázi srostlý, s cípy až 1 cm dlouhými; koruna tvoří krátkou trubku a vejčité, až 2 cm dlouhé světle fialové cípy; tyčinek je 5; gyneceum tvoří 2 srostlé plodolisty, semeník je svrchní, jednopouzdrý, s jedinou čnělkou a dvouramennou bliznou. Plody jsou 0,5–1 cm dlouhé tobolky; semena jsou velmi drobná.
Poznámka: Rod Wigandia byl tradičně řazen do čeledi Hydrophyllaceae, ale podle současných názorů celá tato čeleď je součástí šířeji pojímaných brutnákovitých (Boraginaceae).
Fotografovala Alena Vydrová, dne 1. 3. 2009 (Kostarika, San Isidro de El General, División).