Syn.: Acaroides resinifera Sol. ex Kite, Xanthorrhoea hastile R. Br., Xanthorrhoea resinifera (Sol. ex Kite) E. C. Nelson et D. J. Bedford
Česká jména: žlutokap (Presl 1846, Mareček 2001)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Endemit jihovýchodní Austrálie, vyskytuje se v jihovýchodní části Nového Jižního Walesu (od Blue Mountains a pobřežních oblastí v okolí Sydney na jih) a na jihovýchodě Victorie.
Ekologie: Roste na vřesovištích a ve sklerofytních lesích, na stanovištích sezónně vlhkých, obvykle na půdách písčitých nebo na pískovci. Kvete od srpna do února.
Popis: Stálezelená vytrvalá rostlina, většinou bezlodyžná, někdy však i s lodyhou až 60 cm dlouhou. Listy vyrůstají v trsu, jsou víceméně vzpřímené, v průřezu příčně kosočtverečné, 2–4 mm široké, šedozelené. Stvol je 70–150(–220) cm dlouhý, je zakončen nápadným květenstvím 60–120 cm dlouhým; klasu podobné květenství je zhruba stejně dlouhé jako nekvetoucí část stvolu, může být i kratší. Květy jsou drobné, oboupohlavné, obklopené vytrvávajícími listeny, které jsou tmavě hnědé, hustě chlupaté, špičaté; okvětní lístky jsou volné, špičaté, nejméně jeden okvětní lístek v každém květu je na rubu na střední žilce a na vrcholu chlupatý; tyčinek je 6, jsou delší než okvětní lístky. Plodem je tobolka.
Záměny: Při druhové identifikaci žlutokapů je dobré zaměřovat se především na přítomnost či absenci stonku (kmene), eventuálně na jeho výšku, pak také na poměr délky stvolu a květenství, konečně rovněž na barvu listů. V jihovýchodní Austrálii poměrně častý žlutokap jižní (Xanthorrhoea australis) má často mohutný stonek, který je někdy až 3 m dlouhý, naproti tomu X. resinosa má stonek značně redukovaný, mnohdy se zdá, že vlastně zcela chybí. Květenství má žlutokap jižní zároveň delší než stvol.
Využití: Pryskyřice se používala jako lepidlo při výrobě rozličných nástrojů.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 17. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Blue Mountains National Park).