V roce 1904 se v New Yorku objevilo usychání kaštanovníku zubatého (Castanea dentata), které zapříčinila houba Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr (Endothia parasitica [Murrill] Anderson & Anderson). Zdrojem nákazy byla nejspíše botanická zahrada, odtud se houba velice rychle šířila dál. Způsobila úhyn velkých rozloh kaštanovníkových lesů, které do té doby byly i významnou lesní dřevinou. Dnes je rozšířena na celém východě Severní Ameriky a najít vzrostlý kaštanovník je prakticky nemožné. Tato infekce byla zanedlouho následována infekcí buku Fagus grandifolia, která naštěstí byla méně zdrcující. V Evropě se po první světové válce objevuje grafióza jilmů, která podobným způsobem zdecimovala porosty jilmů. Rozšíření chorob a škůdců v zemědělství a ovocnářství znamenalo velké škody na majetku a úrodě. Klasickým příkladem je révokaz, který zlikvidoval vinice na konci 19. století, a to nejen v Praze, epidemie šárky švestek či známý americký brouk – mandelinka bramborová. K zabránění šíření chorob a škůdců byla přijata řada smluv a řeší je rostlinolékařská legislativa.
Nejvýznamnější mezinárodní smlouvy jsou:
- Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření (Agreement on the Application of Sanitary and Phytosanitary Measures) – nedílná součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (/Marrakesh/ Agreement Establishing the World Trade Organization – WTO)
- Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade – GATT) nedílná součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace
- Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin (International Plant Protection Convention – IPPC), Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity)
Závazné jsou směrnice rady EU, ze kterých naše legislativa vychází. Směrnice se často mění – doplňují – podle aktuální nákazové situace, dnes jich je kolem třiceti. Poslední je 2002/89/ES Směrnice Rady ze dne 28. listopadu 2002, kterou se mění směrnice 2000/29/ES o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství – odkaz mimo Botany.cz.
V naší legislativě řeší oblast rostlinolékařství zákon č. 326/2004 Sb. ze dne 29. dubna 2004 o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů a vyhláška ze dne 29. května 2009, kterou se mění vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů.
Potřebná legislativa je na stránkách Státní rostlinolékařské správy. Zde také můžeme najít přehledný manuál (cca 270 stran) se seznamy karanténních organismů, nutných doplňkových prohlášení a zákazů dovozu – poslední aktualizace srpen 2009.
Zákon určuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob týkajících se:
a) ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám v oblasti zemědělství, lesního hospodářství a zeleně,
b) ochrany proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do České republiky z ostatních členských států Evropské unie a ze třetích zemí, proti jejich rozšiřování na území České republiky a proti zavlékání těchto škodlivých organismů na území ostatních členských států Evropské unie a třetích zemí,
c) registrace, uvádění na trh, používání a kontroly přípravků na ochranu rostlin (dále jen „přípravky“) a dalších prostředků na ochranu rostlin (dále jen „další prostředky“),
d) uvádění na trh a kontroly účinných látek určených pro použití ve formě přípravků,
e) omezování nepříznivého vlivu použití přípravků a dalších prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí,
f) uvádění na trh, používání a kontrolního testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin (dále jen „mechanizační prostředky“).
Zákon určuje řadu povinností pro pěstitele rostlin, především pro podnikatele v rostlinné výrobě a obchodu s rostlinnými komoditami. Určuje povinnost jejich registrace, pravidelné rostlinolékařské kontroly, zavádí rostlinolékařské pasy pro převoz vybraných druhů rostlin v rámci EU. Zřizuje Rostlinolékařskou správu.
Pro malopěstitele, zahrádkáře a sbírkaře jsou důležité následující povinnosti:
Při ochraně rostlin se smí používat pouze schválené přípravky. Není možné používat neschválené přípravky – např. lihové výluhy tabáku. Přípravky se schvalují pro určitý typ plodiny, není povoleno jejich použití pro jinou rostlinu. Např. přípravek určený pro svilušky na chmelu se nesmí použít na kaktusy, pokud není pro ně schválen. Na rozdíl od zemědělských plodin je ale schválených přípravků pro okrasné rostliny velmi málo. Dnes například schází přípravek na ošetření rostlin proti háďátkům.
Každý občan je povinen sledovat výskyt škůdců a chorob na svých pozemcích, zabránit jejich šíření a karanténní škůdce hlásit SRS.
Zajímavým problémem je obalové dřevo. Zákon definuje, jak mají být široké dýhy na bedýnkách a jak mají být ošetřené. Některé zásilky ze třetích zemí mohou být vráceny právě kvůli obalovému materiálu na bednách.
Nejobtížnější je řešení dovozů rostlin, jejích částí a semen ze zemí mimo EU. Pro dovoz semen není třeba zvláštní povolení, vyjma osiva brukvovitých, trav a jetele z jižní polokoule, obilnin z Asie a Mexika. Povolený také není dovoz papriky, slunečnice, rajčete, rýže, kukuřice, vojtěšky, cibule, pórku, pažitky a fazolu, ostružiníku a slivoní (v širším smyslu slova). Pokud chceme dovést semena těchto druhů, musejí být opatřeny rostlinolékařským osvědčením s dodatkovým prohlášením.
Živé rostliny, které je zakázáno dovážet z neevropských zemí:
Abies, Castanea, Cedrus, Citrus, Crataegus, Cydonia, Malus, Prunus s. l., Pyrus, Fortunella, Poncirus, Fragaria, Solanum tuberosum a ostatní hlíznaté druhy rodu, Solanaceae, Spartina, Stipa, Uniola, Chaenomeles, Chamaecyparis, Juniperus, Larix, Phoenix (Alžírsko, Maroko), Photinia, Picea, Pinus, Populus, Pseudotsuga, Pyracantha, Quercus (rostliny s listy), Rosa (rostliny s listy), Solanum, Tsuga, Vitis. Zakázaný je také dovoz trav, vyjma vybraných druhů okrasných trav (bambusy, Buchloe, Bouteloua, Calamagrostis, Cortaderia, Glyceria, Hakenochloa, Hystrix, Molinia, Phalaris, Shibatea).
Všechny zbývající živé rostliny je možné dovážet – samozřejmě za splnění všech celních podmínek a za přítomnosti dokladů ochrany přírody, pokud jsou potřeba. Rostliny musejí být opatřeny rostlinolékařským osvědčením, u vybraných druhů dle manuálu také dodatkovým osvědčením, ve kterém země původu deklaruje, že rostliny jsou prosté vybraných karanténních chorob a škůdců. Získání dodatkového prohlášení někdy znamená opakovanou kontrolu v místě v době sezóny a může představovat výrazné zdržení (až půl roku) a i značný finanční náklad, který mnohdy výrazně převyšuje cenu rostlin. Rostliny z neevropských zemí musejí mít očištěné kořeny od substrátu.
Rostliny musejí být zkontrolované rostlinolékařskou službou v místě vstupu do EU. U nás je služba na mezinárodních letištích (Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov, Praha-Ruzyně) a na vyclívací poště v Praze.
Podobná povinnost opatřit zásilku certifikátem je při zasílání rostlin do zahraničí mimo země EU.
Jediný problém, který snad vychází z tohoto zákona a který má vliv na ochranu přírody, je nutnost likvidace všech rostlin napadených karanténní chorobou. Jedná se především o růžovité (hlohy, jeřáby), ale také o zabavené kriticky ohrožené cizokrajné rostliny.