Pravý historický význam Adama Zalužanského ze Zalužan pro botaniku musíme hledat výhradně v obsahu jeho knihy Methodi herbariae libri tres, která poprvé vyšla v Praze v roce 1592, podruhé pak ve Frankfurtu v roce 1604.
Tato kniha byla jedním z historicky prvních pojednání, v němž byla botanika (Herbaria itaque est Physica Plantarum) striktně oddělena od medicíny. Zalužanský se zde vyjádřil proti podobě botaniky jako jakési směsice pravd o rostlinách a jejich využití v léčitelství, poznamenal, že je potřeba oba tyto pohledy na rostliny od sebe oddělit. Zároveň hned nový vědní obor rozdělil na dvě základní části:
- Aetiologia plantarum byla vlastně všeobecnou botanikou zahrnující morfologii, rostlinnou fyziologii (Aetiologia est prima pars Herbariae, quae naturam communem omnibus plantis é suis causis interpretatur).
- Historia plantarum byla zase systematikou rostlinné říše (Historia est secunda pars Herbariae de singulis plantarum generibus, aetiologiae subjectis).
Spis ještě Zalužanský zakončil kapitolou De exercitio eius, která je návodem pro zkoumání rostlin.
Právě tato fakta říkají, co je pro botanickou osobnost Adama Zalužanského nejdůležitější. V knize pak najdeme samozřejmě celou řadu dalších dílčích názorů a myšlenek, které je možno také dále rozebírat a hodnotit. Jistě v rámci jeho rostlinné etiologie můžeme hovořit i o tisíckrát v souvislosti se Zalužanským propírané pohlavnosti rostlin, ale stejně tak i o morfologii orgánů jiných. Zajímavé mohou být i pasáže pojednávající o rozdílech mezi rostlinami exotickými a domácími, o výživě rostlin, můžeme se dokonce zamýšlet o Zalužanského vlivu na používání české botanické terminologie, protože ke každému podstatnému latinskému morfologickému pojmu připsal i jeho jazykovou podobu českou.
Jeho Historia plantarum je potom velmi osobitou variací na systematické koncepce, určitě ji můžeme srovnat se systematikou jeho dobových kolegů i předchůdců, ovšem nelze zamlčet, že se jedná o systematiku patřící k vůbec nejstarším v Evropě. Zcela určitě musíme významně ocenit, že Zalužanský se snažil členit rostlinnou říši od organismů nejjednodušších k nejsložitějším (tedy alespoň dle jeho tehdejšího nejlepšího vědomí). Velmi zkráceně a zjednodušeně můžeme říci, že jeho systém začíná u hub, pokračuje přes mechorosty a lišejníky k jednoděložným bylinám, pak následují dvouděložné a systematiku uzavírají organismy největší, tedy stromy. Velmi pozoruhodné jsou i jeho dichotomické tabule. Ani v této části knihy neschází čeština, jsou zde česky pojmenovávány jednotlivé taxony rostlin.
Jistě již v této chvíli tušíte, že Zalužanského kniha je – přes své nevelké rozměry – materiálem velmi obsažným, shrnujícím značnou část dobového pohledu na rostlinstvo, je vlastně skoro učebnicí renesanční botaniky. Avšak pozor, v historických literárních odkazech na Zalužanského dílo – především tedy v pojednáních zahraničních, nečeských – se po většině objevuje konstatování jen jeho objevu pohlavnosti u rostlin – výhradně tato informace je obsažena asi v 56 % všech odkazů na Zalužanského dílo, u zahraniční literatury dosahuje tento podíl až 63 %. Příčiny této skutečnosti mohou být různé. Můžeme je hledat třeba v malém zájmu botaniky o své vlastní dějiny – co je staré, je často neplatné, proto nezajímavé. Jenže přesto se čas od času objeví i v botanice osobnosti, které preferují právě dějiny svého oboru. Proč se ale potom z jeho díla v minulosti vytahoval jen jediný útržek, který se neustále omílal dokola? Vždyť pohlavnost rostlin se musí zákonitě stát noční můrou pro každého zájemce o hledání informací o Zalužanském v botanické literatuře minulosti. Možná, že v tom bude jeden drobný háček…
Databáze prvotisků a starých tisků (Knihopis Digital), kterou zpracovává oddělení Dokumentace a výzkumu kulturního dědictví Filozofického ústavu AV ČR ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, zaznamenává (mimo jiné) současné zastoupení starých tisků v historických knihovních fondech. Najdeme zde samozřejmě i knihy z našeho oboru, při výběru základních českých děl o rostlinách ze 16. století zjistíme tyto zajímavé počty:
- Jan Černý: Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář (1517): kniha má 23 záznamů o uložení ve fondech
- Pietro A. Matthioli, Tadeáš Hájek z Hájku: Herbář, jinak bylinář (1562): 57 záznamů
- Pietro A. Matthioli, Adam Huber z Riesenpachu: Herbář, aneb bylinář (1596): 67 záznamů
- Adam Zalužanský ze Zalužan: Methodi herbariae libri tres (1592): 10 záznamů
- Adam Zalužanský ze Zalužan: Methodi herbariae libri tres (1604): 3 záznamy
Je tedy patrné, že počet dochovaných exemplářů Zalužanského knihy je výrazně nižší, než u obou historických českých vydání Matthioliho Herbáře, ale dokonce i Černého Zelináře. Můžeme snad z toho vyvozovat, že exempláře Zalužanského díla byly dosti vzácné i v minulosti? Těžko říci… Ovšem nemáme k dispozici jen tuto databázi. Když totiž projdeme historickou botanickou literaturu, vyloupne se tato skutečnost hned na několika místech také. Dosti přesně ji například naznačuje už Richard Pulteney v Historical and biographical sketches of the progress of botany in England from its origin to the introduction of the Linnæan system z roku 1790, který sice hned Zalužanského dílo hodnotí, ale přitom přiznává, že jeho knihu vlastně ještě neviděl. A situace se nezlepšila ani po mnoha letech, protože Patrick Keith v roce 1816 ve svém díle A system of physiological botany dokonce o Zalužanském uvádí: But as his book, if he ever published one, is not now to be met with, no one seems able to say what his discoveries were, if rather they are not a transcript of the discoveries of Caesalpinus.
Ve Francii to zřejmě nebylo vůbec lepší, protože slovy je n’ai jamais vu l’ouvrage de Zaluzianski, qui est rare, et je le cite d’après M. Sprengel přiznal v roce 1832 svou reálnou neobeznámenost se Zalužanského knihou i Augustin Pyramus de Candolle, v Německu podobně označil svou osobní zkušenost s touto knihou v roce 1875 i Julius Sachs (mir ist sie jedoch unbekannt).
Ostatně zmiňuje se o tom v jinak dosti problematickém článku i starý polský tisk (Korrespondent z 5. 9. 1834), který vyjmenovává u 1. vydání jen několik kusů v německých knihovnách, druhé vydání klade pouze do knihovny Banksovy, zároveň konstatuje, že žádnou knihu tohoto autora nevlastní dokonce ani věhlasná polská knihovna Ossolińských. Zmíněná absence Zalužanského díla na polském území může i vysvětlovat, proč naši severní sousedé tak dlouho pokládali Zalužanského za svého krajana – kdyby totiž jediný Polák někdy otevřel Zalužanského botanický spis, musel by si snad okamžitě všimnout zde uvedených českých jmen rostlin a zřejmě by ho to přivedlo i k pochybnostem o náležitém polství samotného Adama Zalužanského.
Získat tedy Zalužanského spis nebylo pravděpodobně v minulosti vůbec snadné. O vysoké antikvariátní ceně této knihy se kupodivu zajímavě zmiňuje i Ján Kollár ve svých Pamětech z mladších let života (1863).
Občas samozřejmě botanickou literaturou probleskly o Zalužanském určité informace, od časů Neckerových se neustále opakoval údaj o jeho objevu pohlavnosti u rostlin, ale v zásadě nic nového o jeho díle neproniklo pod modrou klenbu nebeskou až skoro do konce 19. století (omlouvám se tímto Kurtu Sprengelovi a Luigimu Collovi, ti byli výjimkou – ale nakonec uznejte sami, pánové, že jste se tehdy taky moc nesnažili a celou pravdu jste také neřekli). Zapomnělo se, že už Michel Adanson v roce 1763 zmiňoval i Zalužanského systematiku (bylo to ve Familles des plantes, není se čemu příliš divit, ono se vcelku zapomnělo i na Adansona), nikoho nezajímal ani drobný záznam o Zalužanském v Linnéově spisu Bibliotheca botanica a v Bauhinově Pinax theatri botanici. Anebo to možná i někoho zaujalo, jen tyto zprávy nebylo možné konfrontovat se samotným dílem. Dostatečně obecně byl tedy znám jen jediný fakt z pouhé nevelké kapitolky Zalužanského knihy, který ale stejně nikdo nebyl schopen prověřit. Ale protože to byl fakt pozoruhodný, připomínal se v podstatě flašinetově stále dokola.
Nevíme, jaké byly příčiny malého zastoupení Zalužanského díla v knihovnách, prvotním důvodem mohl být třeba hned nízký náklad knihy. Spis mohl ale být i z knihoven postupně vyřazován jako již starý, neplatný. Připomeňme také, že neobsahuje žádné ilustrace, které by snad mohly jeho atraktivitu v očích mladších generací zvyšovat. Přesto se však Zalužanského jméno v botanickém povědomí udrželo.
V knihovnách na spoustu starých svazků padá prach. Po přečtení těchto řádků jistě lze snadno pochopit, že zlé časy pro knihu teprve nastanou, když na ni v knihovnách vůbec žádný prach padat nemůže.
Richard Pulteney: Historical and biographical sketches of the progress of botany in England from its origin to the introduction of the Linnæan system. 1790.
Ján Kollár: Paměti z mladších let života. Botanika. Květomilenství. Příroda. 1863.