Syn.: Pelta palustris (L.) Dulac
Česká jména: zanichelka bahní (Presl 1819, Opiz 1852), šejdračka bahní (Sloboda 1852), šejdračka bahenní (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Potamogetonaceae – rdestovité
Rozšíření: V širším taxonomickém pojetí se jedná o jediný polymorfní druh s kosmopolitním rozšířením, vyskytující se prakticky po celém světě, od chladných oblastí po tropy. V užším pojetí zaujímá rozsáhlý areál v Eurasii a Severní Americe. U nás roste roztroušeně až dosti hojně v nižších a středních polohách.
Na českém území byly rozlišovány dva poddruhy – vedle nominátního poddruhu Z. palustris subsp. palustris ještě Z. palustris subsp. pedicellata. Tento poddruh se má odlišovat tvarem plodů a preferencí pro vody s vyšší salinitou, ovšem rozšíření je nedokonale známé. V poslední době vychází najevo, že na našem území je morfologická variabilita plodů víceméně kontinuální a uvedené poddruhy zřejmě nemá smysl rozlišovat. V Evropě je taxonomické pojetí rodu Zannichellia velmi nejednotné. Údajná karyologická variabilita evropských rostlin vyžaduje další studium.
Ekologie: Šejdračku nalezneme v mělkých eutrofních vodách, stojatých i tekoucích, od nížin do podhůří. Snáší i brakickou vodu. Kvete od června do srpna, k opylení dochází pod vodou.
Popis: Vytrvalá vodní rostlina s ponořenými listy, kořenující ve dně. Lodyha je větvená, až 1 m dlouhá, nese vstřícné niťovité listy, které jsou 2–10 cm dlouhé a přibližně 1 mm široké. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné, umístěné na bázi listů.
Záměny: Šejdračku bychom si nejspíše mohli splést s některým z úzkolistých rdestů z okruhu Potamogeton pusillus. Ty se však bezpečně odlišují střídavými listy, nekořenující lodyhou a květy uspořádanými ve stopkatých klasech.
Poznámka: K rodu Zannichellia je v současnosti řazeno šest druhů (POWO 2021).
Fotografováno v srpnu 2009 (Indie, Jammu a Kašmír, Leh).