Syn.: Fagus hohenackeri Palib. ex Grossh., Fagus hohenackeriana Palib., Fagus macrophylla (Hohen. ex A. DC.) Koidz, Fagus pyramidalis Litv., Fagus sylvatica var. asiatica A. DC, Fagus sylvatica var. macrophylla Hohen. ex A. DC., Fagus sylvatica var. orientalis (Lipsky) Greuter et Burdet.
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Rozšíření: Od jihovýchodního Bulharska a východního Řecka přes Turecko a Kavkaz až do Dagestánu a pohoří Alborz v Íránu.
Ekologie: Roste v horských lesích, v nadmořských výškách zhruba od 500 až do 2100 m. Nejníže se vyskytuje v Bulharsku, díky mikroklimatu v pohoří Strandža se objevuje v pásmu od 200 do 300 m n. m. Typické jsou pro něj lesy s pěnišníkem pontickým (Rhododendron ponticum).)
Popis: Strom dorůstající až 45 m výšky, obvykle však jen 25–35 metrů. Borka je světle šedá, u dospělých stromů výrazně brázditá, letorosty jsou chlupaté. Listy jsou střídavé, řapíky chlupaté, 6–15 mm dlouhé, čepele jsou eliptické až obkopinaté, na rubu zelené, celokrajné, na okraji zvlněné, jen vzácně zubaté, nejširší nad polovinou, 7–15 cm dlouhé a 5–9 cm široké. Mají 7–12 párů postranních chlupatých žilek (buk lesní jich má 6–7). Pupeny jsou štíhlé, 15–30 mm dlouhé a 2–3 mm široké. Květy se objevují záhy po olistění, samčí květy ve stopkatých svazečcích, samičí v načervenalé číšce. V číšce jsou dvě nažky až 20 mm dlouhé, dozrávají 5–6 měsíců po opylení. Stopka číšky je tlustá, 2–2,5 cm dlouhá a chlupatá, bazální ostny jsou sploštělé a lupenité.
Využití: Ve výsadbách se objevuje spíše vzácně, údajně je náchylnější na podzimní mrazy než buk lesní. U nás je vysazen v arboretu Žampach.
Poznámka: Druh je blízce příbuzný evropskému buku lesnímu (Fagus sylvatica), od kterého se liší brázditou kůrou a listem, který je širší nad svou polovinou. Oba druhy se společně vyskytují na hranici svých areálů na Balkáně a v severozápadním Turecku, jejich křížencem je Fagus ×taurica.
Fotografováno dne 3. 5. 2014 (Arménie, poblíž kláštera Haghartsin u města Diližan).