Franz Willibald Schmidt se narodil dne 7. července 1764 v Plané u Mariánských Lázní, zemřel 2. února 1796 v Praze. Český botanik.
Už ve svém rodišti získal první tehdy zcela nezbytné zkušenosti hudební, ovšem díky jeho otci navíc i výtvarné, v Teplé si potom osvojil základní znalost latiny. V roce 1779 odešel do Prahy, kde mu jeho příbuzný Johann B. Schmidt, kanovník u sv. Víta, umožnil studovat na gymnáziu, v roce 1783 zde dokončil i filozofii. Stal se mimořádným profesorem botaniky pražské univerzity. Jeho služeb využil také hrabě Josef Emanuel Malabaila de Canal (1745–1826), pozoruhodná osobnost Čech přelomu 18. a 19. století, jehož zahrada za Koňskou branou patřila v této době k nejvýznamnějším zahradám Čech, zároveň byla hodnotným intelektuálním centrem tehdejší Prahy.
Základem Kanálky – jak se této památné zahradě říkávalo – bylo dřívější letovisko Eleonory Kinské, které zahrnovalo okrasnou zahradou s letohrádkem a ovocným sadem. V nové režii začala zahrada vznikat v roce 1782, hrabě k ní postupně připojil ještě další pozemky v okolí a za správce zahrady si vybral právě horlivého Schmidta. Později v této zahradě působili i další významní čeští botanikové Johann B. E. Pohl či Ignaz F. Tausch.
Schmidtův význam pro historii české botaniky shrnuli hrabě B. Berchtold z Uherčic a J. S. Presl následovně: Množstvím velikým žáků pilných obklíčen, kteréž ušlechtilý jeho duch po doskonalení vědomí sobě vyvoleného opanoval, podnikl kvapně a neustavně opracování soustavné Květeny české, kteréž i roku 1793–94 čtyry sta vydal, a k dvoum, totiž v Muzeu hraběte z Kanálu (…) a v Knihovně pražské veřejné obrazy podlé přírody šetrně malované přidal. Nežli ale práci svou dokonal, smrtí byl překvapen! Nezrušitedlná zůstane památka v srdci žáků jeho, a zásluha, že mysl pro rostlinictví vzbudil i upovšechnil. Jeho Flora Boëmica inchoata exhibens plantarum regni Boëmiae indigenarum species tedy patří k nejstarším ryze botanickým dílům Čech a Schmidtovy vlastní botanické ilustrace jsou velecenným příkladem úrovně vědecké ilustrace v českých zemích konce 18. století.
Dodejme, že už v roce 1791 publikoval studii s názvem Die in Böhmen wildwachsenden Pflanzen aus dem Geschlecht der Orchis a jistě nelze ani opomenout, že velmi podstatně Schmidt pojednal i o českém botanikovi 16. století A. Zalužanském ze Zalužan. Ve své práci Neue und seltene Pflanzen z roku 1793 nejenže opravit někdejší mylné tvrzení Stöverovo o Zalužanského národnosti, ale na Zalužanského počest rovnou pojmenoval i nový jihoafrický rostlinný rod Zaluzianskya (Scrophulariaceae). Nicméně řadu Schmidtových údajů z Flora Boëmica inchoata o výskytu některých druhů u nás je nutno brát s rezervou. Z Krkonoš uvádí třeba druhy Chamorchis alpina a Nigritella nigra, od Zbiroha zase Dactylorhiza cruenta, či Anacamptis pyramidalis u Slap a Himantoglossum hircinum od Moldavy.
V botanické literatuře se používá citace jeho jména ve tvaru F. W. SCHMIDT, v IPNI je uveden u 310 záznamů. Patří k nim například Epilobium nutans, Maianthemum bifolium, Myosotis alpestris, Phyteuma nigrum, Plantago uliginosa, Symphytum bohemicum, Viola rupestris nebo Zaluzianskya villosa.
