Syn.: Isoëtes tenella Léman, Isoëtes variabilis Le Grand
Čeleď: Isoëtaceae Rchb. – šídlatkovité
Isoëtes echinospora
Rozšíření: Severní a severozápadní Evropa, na východě až do středního Ruska a na Ural. V západní a střední Evropě roztroušeně. Izolované výskyty v Hornoaltajské oblasti a na jižní Sibiři. Severní Amerika.
Ekologie: Horská oligotrofní jezera s písčitým dnem nebo s tenkou vrstvou bahna. V ČR na jediném místě, v Plešném jezeře na Šumavě. V roce 1996 zde byly zjištěny souvislé porosty – louky – v zadní polovině jezera. Většina rostlin roste v hloubce 0,5–1 m. Při nižším stavu vody bývají rostliny viditelné i z břehu jezera. Nejbližší lokality jsou v německém Schwarzwaldu (jezera Titisee a Feldsee) a v polských Pomořanech.
Isoëtes echinospora
Popis: Vytrvalá vodní rostlina s kořeny vyrůstajícími v zářezu na spodní straně stonku, bez vlášení. Stonek hlízovitě zkrácený, druhotně tloustnoucí. Listy šídlovité, 5–15 cm dlouhé, ve střední části 1–1,5 mm široké, na průřezu půlkruhovité až zaobleně trojboké, měkké, světle zelené, do špičky dlouze vytažené, na bázi objímavě rozšířené a přisedlé, na vnitřní straně s blanitým jazýčkem eliptického tvaru asi 1 mm dlouhým. Výtrusnice ponořené z vnitřní strany do báze listu, vnější listy nesou megasporangia, další mikrosporangia, vnitřní jsou sterilní. Megaspory 0,37–0,58 mm velké, s válcovitými až ostnitými výrůstky.
Isoëtes echinospora
Isoëtes echinospora
Isoëtes echinospora
Isoëtes echinospora
Záměny: Od podobné I. lacustris se pozná nejlépe podle ostnitých nebo válcovitých výrůstků na megaspoře. Je však potřeba mít dokonale zralé megaspory (IX.–X.), aby skulptura byla dokonale vyvinuta. Dále má listy většinou žlutozelené a do špičky dlouze vytažené.
Ohrožení a ochrana: V ČR kriticky ohrožený druh (C1r) a chráněný jako kriticky ohrožený (§1). Zákonem chráněný také v Polsku a Francii.
Isoëtes echinospora
Isoëtes echinospora
Fotografovali Clethus Weilner, Naďa Gutzerová a Vít Grulich, ve dnech 19. 9. 1996, 1. 9. 1997 a 5. 8. 2011 (Šumava, Plešné jezero a Rusko, Ural).