Koukol polní (Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité) nebyl přirozeně na území Prahy minimálně několik desetiletí zaznamenán. Údaje o jeho dřívejším výskytu v Praze nejsou příliš obsáhlé, nepochybně se však vyskytoval obecně v polních kulturách ve větší části Prahy a to minimálně do poloviny 50. let 20. století. Tomu odpovídají i informace z dostupných květen vztahujících se k území České republiky. V roce 1870 se L. Čelakovský ve své Květeně okolí Pražského zmiňuje o tom, že koukol je „mezi osením buřeň obecná“, podobně Polívkova názorná květena na začátku 20. století hovoří o tom, že koukol roste „hojně v obilí“ a nakonec Dostálova květena z roku 1950 charakterizuje koukol jako „polní plevel v nížinách a pahorkatinách celého území v obilí hojný až rozšířený“. V následujícím období je ale nepochybně vlivem agrotechnických metod z polí téměř vytlačen a přežívá na náhradních stanovištích. Tak byl koncem 50 let 20. století nalezen v holešovickém přístavu, na kolejišti ostrovní rampy a v Ďáblicích, na skládce u hřbitova. Z polí na území dnešní Prahy nejspíše již definitivně vymizel. Náhodný výskyt na náhradních stanovištích (např. rumiště, okolí zahrádek, zavlečení s travní směsí) nelze zcela jistě vyloučit ani dnes (v minulých letech jej takto bylo možné najít například na pražském Vyšehradě).
Rozšíření na území České republiky: V České republice jsou známy ojedinělé a přechodné výskyty čítající obvykle sotva několik málo exemplářů. V posledním desetiletí byl hlášen u obce Troubsko na Brněnsku, u obcí Blatnička a Hluk na jihovýchodní Moravě, v obci Šereč na Náchodsku, Čimice na Klatovsku, Kosov na Českobudějovicku a u Nové Vsi u Ústí nad Labem. Téměř vždy se jednalo o zavlečení s travní směsí. Od 80. let 20. století byl zjištěn u Víchové u Jilemnice, u Častolovic a Stružnice na Českolipsku, u osady Větrov nedaleko Bechyně, u Slavošovic na Klatovsku, u Českých Budějovic, Jihlavy a ve Vsetínských vrších.
Celkový areál rozšíření: Původně pravděpodobně východomediteránní druh (pocházející asi z Přední Asie), odkud se rozšířil po téměř celé Evropě i do ostatních světadílů. Dnes přežívá pouze v oblastech s tradičním zemědělstvím, kde není dokonale čištěno osivo a kde nejsou vyvinuty pokročilejší agrotechnické metody a postupy.
Ekologie: Koukol polní je typickým představitelem společenstev třídy Secalietea, tj. plevelových společenstev kultur obilnin a víceletých pícnin, roste zejména v ozimém žitě, ve vyšších polohách též v ovsu, méně často i v jiných kulturách, či (spíše v poslední době) na ruderálních stanovištích (rumiště, stohy, místa manipulace s obilím). Dobře se kultivuje, a tak nezřídka bývá součástí zahrádek (coby okrasné letničky). Od nížin roste až do nižších horských poloh, výskyt v nejvyšších polohách mohl mít jen sporadický až přechodný charakter. Jeho biologie je úzce spjata s biologií ozimých kulturních rostlin, zejména obilnin a vikve huňaté (Vicia villosa).
Ohrožení a ochrana: Koukol polní patří mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1), zákonem není chráněn. Jedná o zajímavý druh, archeofyt, tj. druh, který k nám byl zavlečen v dávné minulosti (minimálně do objevení Ameriky), ale i později (částečně i neofyt) a u nás zdomácněl.
Dnes představuje cenný genofond, jehož záchranu (nebo spíše jen pěstování) provádí řada institucí v České republice. Vzhledem k ojedinělým nálezům, ještě navíc v intravilánech nebo na ruderálních stanovištích, nepřipadá jeho územní ochrana v úvahu. Někdy byl na pole i záměrně přiséván.
Ohrožení na území Prahy: V současnosti – se zavedením účinných metod na čištění osiv – prakticky na celém území Prahy vymizel. Jako zajímavý a cenný genofond se pěstuje v některých institucích (např. v trojské botanické zahradě, odkud pocházejí fotografie). Jako dobře kultivovatelný druh a dekorativní letnička je pěstován v okrasných zahradách a zahrádkách.
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Koukol polní má charakteristický vzhled, který není tak snadné zaměnit. Přesto jsou záměny možné s některými zástupci hvozdíkovitých, např. s pěstovaným kohoutkem věncovým (Silene coronaria), který má také květy červenofialové, lodyha a listy jsou ale plstnaté, rostlina je vytrvalá a kališní lístky nepřesahují korunní lístky.
Poznámka: Prudce jedovatá semena způsobovala smrtelné otravy chovných zvířat i lidí. Jejich původcem jsou přítomné toxické glykosidy.
Fotografováno ve dnech 17. 6. 2005 (Daniel Hrčka: Botanická zahrada hlavního města Prahy) a 9. 6. 2004 (Zdeněk Podešva: Hlucká pahorkatina, k. ú. Hluk).
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.