Syn.: Cactus grandifolius Link, nom. illeg., Cactus rosa Vell., Pereskia grandifolia Haw., Pereskia ochnocarpa Miq., Pereskia rosea hort. ex A. Dietr., Pereskia tampicana F. A. C. Weber, Rhodocactus tampicanus (F. A. C. Weber) Backeb.
Čeleď: Cactaceae Juss. – kaktusovité
Rozšíření: Druh s poměrně nejasným původem, pochází pravděpodobně jen z východní Brazílie (Caatinga a Mata Atlântica), jeho přirozený areál se táhne od státu Maranhão na severu až po São Paulo na jihu. Jsou rozlišovány dva poddruhy. Objevuje se také v dalších oblastech Jižní i Střední Ameriky, na Floridě i Antilách, v Nikaragui a Kostarice, ve Venezuele, také v jižněji položených částech Brazílie – bývá vysazován jako okrasná rostlina, z kultury může pronikat do okolní krajiny.
Ekologie: Bohatě olistěný kaktus rostoucí v suchých opadavých i poloopadavých lesích, v galeriových lesích, rovněž na stanovištích výrazněji antropicky ovlivněných, objevuje se kolem lidských sídel, zahrad a cest, na rumištích a skládkách.
Popis: Keř až malý strom, 3–6(–10) m vysoký, s kmenem dosahujícím v průměru až 10 cm a větvemi dužnatými, lysými. Listy jsou krátce řapíkaté, obkopinaté až obvejčité, (6–)9–23(–30) cm dlouhé a (2,5–)4–6(–9) cm široké. Areoly jsou na větvích 3–7(–8) mm široké, bez trnů nebo na mladých větvích s 1–8(–11) trny, které jsou 1–4 cm dlouhé. Květenství je terminální, latnaté, květy jsou nápadné, dosahují 3–5(–7) cm v průměru; listenů je 4–7, jsou zelené nebo červeně naběhlé; vnější okvětní lístky v počtu 2–5 jsou vejčité až kopinaté, 8–18 mm dlouhé, nazelenalé nebo růžovo-purpurové, vnitřních okvětních lístků je 5–12, jsou vejčité až kopisťovité, 10–32 mm dlouhé, růžovo-purpurové; tyčinek je mnoho, jsou 5–10 mm dlouhé, nitky jsou bílé; čnělka je 8–12 mm dlouhá, bílá, blizen je 5–8. Plod je 5–10 cm dlouhý a 3–7 cm široký, v době zralosti žlutý.
Ohrožení a ochrana: Byť to tak na první pohled zrovna nevypadá, jedná se o kaktus, a proto je jako každý jiný kaktus i tento druh chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES. Červený seznam IUCN (2013) jej z hlediska ohrožení klasifikuje jako druh méně dotčený (LC).
Využití: Vysazuje se do okrasných výsadeb, často i do živých plotů, kde se kromě dekorativních květů dobře uplatňují i jeho trny. V kultuře se lze však setkat i s keři netrnitými, dříve byl z oblasti východomexického města Tampico dokonce popsán samostatný beztrnný druh, který je však v současnosti spojován právě se zde popisovaným brazilským druhem.
Poznámka: V tomto svérázném kaktusovitém rodu najdeme pět druhů (POWO 2022), všechny pocházejí z Jižní Ameriky.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 11. 1. 2016 (Venezuela, Mérida, Los Nevados).