Syn.: Borbonia indica J. Presl, Laurus indica L., Laurus latifolia Salisb., Laurus teneriffae Poir., Ocotea indica Kostel.
Česká jména: čtveran (Presl 1846), avokádo, hruškovec (Mareček 1999)
Čeleď: Lauraceae Juss. – vavřínovité
Rozšíření: Roste na Azorách (zde snad zavlečen), s jistotou původní je na Madeiře a na Kanárských ostrovech (Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma a El Hierro). Ačkoli druhové jméno indica poukazuje na vzdálenou Asii, jde skutečně o makaronéský endemit. Chyba se stala při popisu druhu (Linné se domníval, že materiál byl přivezen z Indie); podle nomenklatorických pravidel to však není důvod ke korekci.
Ekologie: Jeden ze základních stavebních prvků stálezelených makaronéských lesů s dominujícími vavřínovitými dřevinami (laurisilva), zejména v zastíněných vlhkých údolích a roklinách.
Popis: Stálezelený strom, dorůstá výšky 15–25(–30) m; borka je šedá, vrásčitá; letorosty jsou jemně chlupaté. Listy jsou střídavé; řapík je 1,5–3 cm dlouhý, červenavý; čepel je eliptická, 10–20 cm dlouhá a 3–8 cm široká, kožovitá, světle zelená, později červenající, na líci s výjimkou hlavní žilky lysá, na rubu s krátkými přitisklými roztroušenými chloupky, na bázi klínovitá, celokrajná, na vrcholu tupě špičatá. Květenství je latovité, na chlupaté, 4–12 cm dlouhé stopce; květy jsou oboupohlavné; okvětí tvoří 6 volných, vejčitě kopinatých, 4–6 mm dlouhých, přitiskle bíle hedvábitě chlupatých lístků; tyčinek je 9, navíc jsou zde 3 staminodia; semeník je svrchní, jednopouzdrý. Plodem je vejcovitá až elipsoidní, 1,5–2 cm dlouhá zelená, posléze černající bobule s 1 semenem.
Využití: Dřevo je červenohnědé, tvrdé, lesnicky ceněné, označované jako kanárský mahagon, vhodné zejména na výrobu nábytku.
Poznámka: Do rodu Persea se dnes řadí asi 150 druhů, z nichž asi 70 roste ve Střední a Jižní Americe a 80 v jižní a jihovýchodní Asii. V současné době se žádný druh nevyskytuje na kontinentu v Africe, kde zástupci tohoto rodu nepřežili nástup doby ledové, spojený s ochlazením a zejména vysušením kontinentu, ani v Evropě, kde byly hruškovce rovněž součástí tzv. arktotercierní flóry. Udržel se jen tento druh na ostrovech v Makaronésii, chráněn pufrujícími vlastnostmi atlantické vodní masy.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19. a 22. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).