Syn.: Apium celleri Gaertn., Seseli graveolens Scop., Sium graveolens Vest, Celeria graveolens (L.) Britton
Česká jména: celer obecný (Opiz 1852), miřík celer (Dostál 1950), (miřík) celer (Kubát 2002)
Slovenská jména: zeler voňavý (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Planý typ A. g. var. graveolens je rozšířený podél evropského pobřeží, kromě severní Evropy, dále v severní Africe a jihozápadní Asii. Celer se pěstuje téměř po celém světě a zplanělý se objevuje zejména v Evropě, Makaronésii, jižní Africe, Severní i Jižní Americe a v Austrálii.
Ekologie: V České republice je hojně pěstován po celém jejím území, místy, zejména na rumištích, zplaňuje. Celer vyžaduje hlinité až hlinitopísčité, dostatečně vlhké a vyhnojené půdy. Kvete v červnu a v červenci.
Popis: Lodyha přímá a odspodu bohatě větvená, cca 50–80 cm vysoká a nezřetelně rýhovaná. Čepel přízemních listů je v obrysu široce vejčitá, až 15 cm dlouhá a 12 cm široká. Obvejčité lístky jsou krátce řapíčkaté až přisedlé, v horní části hrubě nepravidelně zubaté. Řapík je silný, žlábkovitý a na spodní straně rýhovaný. Lodyžní listy bývají až 5 cm dlouhé, čepel je v obrysu trojúhelníkovitá až okrouhlá. Okolíky bývají 7–9četné, okolíčky pak asi 20ti květé, přičemž stopky vnějších okolíčků jsou delší než stopky vnitřních.
Využití: Významný a s oblibou pěstovaný druh pro své podzemní bulvy, méně často pak také jako listová a řapíkatá rostlina. Kulturní typy jsou vyšlechtěny z var. graveolens, hlavním pěstovaným typem je bulvový celer var. rapaceum. Celer se pěstoval už ve starověku, ale v tehdejší době však pouze jako léčivka. Až do novověku se pěstovaly pouze listové typy. Řapíkaté a bulvové celery pak byly vypěstovány v 16. století patrně v Itálii.
Fotografováno v průběhu roku 2009 (Česko, Liptál, fotografované rostliny pocházejí z kultury).