Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Endemit nevelkého území na Filipínách v horských oblastech na severu ostrova Luzon, vyskytuje se v provinciích Bontoc, Benguet a Ifugao.
Ekologie: Typický druh vlhkých borových lesů s dominantní Pinus kesiya, vystupuje i výše do mechatých mlžných lesů s převládajícími dřevinami z rodů Lithocarpus a Syzygium. Lokality leží v nadmořských výškách 1200–2300 m.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 30–90 cm; lodyha je hustě pýřitá. Listy jsou střídavé, 2–3krát trojčetné, nejvyšší list je často lichozpeřený, s 2 jařmy; lístky jsou vejčitě kopinaté, 8–15 cm dlouhé a 2–6 cm široké, na bázi šikmo srdčité, na okraji dvakrát pilovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Květenství je lata, v obrysu široce jehlancovitá, žláznatě chlupatá; květní stopky jsou velmi krátké, někdy jsou květy přisedlé; kališních lístků je 5, asi 1,5 mm dlouhých; korunních lístků je také 5, jsou obkopinaté až kopisťovité, asi 3 mm dlouhé, bílé nebo načervenalé, na vrcholu zaokrouhlené; tyčinek je 8–10; semeník je svrchní, tvořený 2 plodolisty srostlými jen na bázi. Plody jsou tobolky s krátkými zobánky.
Využití: Zřejmě byl uveden do zahradnických kultur; pěstované rostliny jsou asi ovlivněné hybridizací a mají povětšinou růžové květy.
Poznámka: Rod Astilbe zahrnuje celkem 25 druhů (POWO 2020), až na jednu výjimku rostoucích ve východní a jihovýchodní Asii (s přesahem na Novou Guineu). Z Filipín se uvádějí celkem tři druhy; kromě tohoto zde roste Astilbe apoensis, endemit hory Apo na ostrově Mindanao, a snad i Astilbe rivularis, druh s rozsáhlejším areálem od severního Pákistánu až možná po Indonésii (většinou postrádá korunní lístky).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 2. 2020 (Filipíny, Luzon, Banaue).