Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemit velmi malého území ve Východních Alpách, roste pouze ve skupině Koralpe v okolí nejvyšší hory Großer Speikkogel. Celý areál měří asi 20 km2, jeho větší část se rozkládá v rakouské spolkové zemi Korutany, menší část ve Štýrsku.
Ekologie: Stanovištěm jsou břehy horských potoků, zejména tam, kde protékají křovinami olše zelené (Alnus alnobetula). Lokality leží převážně na svazích se severní orientací, které budují kyselé přeměněné horniny (ruly), většinou nad horní hranicí lesa v nadmořské výšce (1270–)1480–1920 m.
Popis: Vytrvalá bylina s tlustým dřevnatým chlupatým oddenkem; lodyhy jsou přímé, 0,8–1,3 m vysoké, lysé nebo s velmi krátkými řídkými chloupky. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, téměř okrouhlé, 15–35 cm dlouhé a 10–30 cm široké, na líci lysé, na rubu zejména na žilnatině kratičce chlupaté a žláznaté, na bázi srdčité, na okraji zubaté; lodyžní listy jsou střídavé, na bázi nápadně ouškaté. Květenství tvoří 4–10 úborů; úbory dorůstají průměru 4–8(–10) cm; zákrov je víceřadý, zákrovní listeny jsou kopinaté, obvykle 1,4–1,8 cm dlouhé, lůžko úboru je široce kuželovité, duté; jazykovité květy jsou samičí, až 3,5 cm dlouhé a 0,5 cm široké, žluté, trubkovité květy jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Plodem jsou nažky, z jazykovitých květů jsou lysé a bez chmýru, z trubkovitých jsou žláznatě chlupaté a s chmýrem.
Ohrožení a ochrana: V současné době je zařazen na seznam chráněných druhů Korutan i Štýrska (silně ohrožený), v Červeném seznamu Rakouska (1999) je veden v kategorii druhů potenciálně ohrožených.
Poznámka: Mezi kamzičníky má tento druh specifické postavení. Někteří badatelé jej kladli do příbuzenstva druhu Doronicum austriacum, jiní do blízkosti skupiny kolem druhu Doronicum macrophyllum. Diskusi ukončilo teprve studium molekulárně biologických znaků, které prokázalo, že nejblíže je příbuzný skupině kolem druhu Doronicum clusii. Na první pohled se ovšem blíže nepodobá žádnému ze jmenovaných kamzičníků. Zdá se, že vznik tohoto druhu lze klást na počátek čtvrtohor: v Koralpe se udržel zejména proto, že tato horská skupina unikla souvislému zalednění a byla v dobách ledových pokryta pouze menšími lokálními ledovci.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 24. 8. 2021 (Rakousko, Korutany, skupina Koralpe, Großes Kar).