Syn.: Camphorina cinnamomum (L.) Farw., Cinnamomum aromaticum J. Graham, Cinnamomum leptopus A. C. Sm., Cinnamomum zeylanicum Breyn., Laurus cinnamomum L.
Česká jména: skořicovník pravý (Presl 1846), skořicovník (Mareček 1994)
Čeleď: Lauraceae Juss. – vavřínovité
Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie. Jako kulturní rostlina byla vysazována na plantáže na Seychelách, Madagaskaru, ale i na africkém kontinentě v Tanzánii, v Americe v Brazílii, také v Číně a na Tchaj-wanu. Místy zplaňuje a dnes patří na Komorách, Seychelských ostrovech a v některých částech Oceánie k nejnebezpečnějším invazním druhům s ohromným potenciálem šíření do zbytků přirozených porostů, v nichž vytlačuje druhy původní.
Ekologie: Stálezelené lesy v zóně deštných lesů, provází mezická stanoviště, nejčastěji na středně vlhkých, hlinitých, ale i kamenitých půdách, ale i podél vodních toků. Nemá příliš velké nároky na stanoviště, důležité je jen dostatečně teplé klima (průměrné roční teploty by neměly poklesnout pod 22 °C) a pouze kratší suchá perioda.
Popis: Strom 10–15 m vysoký, s tmavohnědou až hnědou, mělce rýhovanou borkou. Listy jsou většinou vstřícné, řapíkaté, podlouhlé, 7–18 cm dlouhé a 4,5–5,5 cm široké, celokrajné, na konci často s nasazenou špičkou, s typickou žilnatinou, kterou tvoří střední žilka a v ploše čepele pár nápadných vyniklých souběžných žilek postranních, žilky jsou navzájem spojeny tenkými anastomózami. Listy jsou tuhé, kožovité, na svrchní straně tmavozelené, v mládí často červeně naběhlé, na spodní straně světlejší. Květy vyrůstají v chudých latnatých květenstvích, jsou oboupohlavné, nepříliš nápadné, žlutavé, asi 6 mm v průměru, s nerozlišeným okvětím tvořeným 6 na bázi srostlými lístky, tyčinek je 9, semeník je vejcovitý, čnělka krátká a blizna diskovitá. Plody jsou červené bobule, uvnitř s jediným semenem.
Využití: Jeden z „klasických“ druhů koření, které znali již ve starověkém Egyptě a v Izraeli za krále Šalamouna. Po obeplutí Afriky se skořice stala jednou z nejdůležitějších komodit, dovážela se nejdříve z oblastí původního areálu, později byla vysazována v dalších oblastech. Jako koření se používá silicemi prosycená borka, která je zvláště na vnitřní straně „skořicově“ rezavá (nejkvalitnější je ze slabých větviček), také se používá mletá; v místech pěstování se jako koření využívají i listy. Skořice má četné léčebné účinky, zejména baktericidní, zlepšuje chuť k jídlu a podporuje trávení, využívá se i ve voňavkářství a při výrobě mýdel.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 13. 9. 2008 (Réunion) a v únoru 2011 (Seychely).