Syn.: Sibbaldia altaica Laxm.
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Rozsáhlý areál druhu sahá z hor kazachstánského Zambylu do altajské a dahurské Sibiře, odtud pak přes téměř celé Mongolsko (mimo Dornod, Süchbaatar a Dornogovi) do hor severočínského Alašanu v oblasti Vnitřního Mongolska.
Ekologie: Roste v suchých horských skalnatých, kamenitých i písečných stepích, v trhlinách skal i na zpevněných sutích, nejčastěji v nadmořských výškách mezi 1200–2800 m. Je častým druhem v xerofytních společenstvech svazu Stipion krylovii a v poduškových kryofytních společenstvech svazu Helictotrichion schelliani (oba jsou připisovány středoasijským stepím třídy Cleistogenetea squarrosae). Chamaefyt, v mongolských horách kvete v květnu a červnu, v nejvyšších polohách až do srpna; nažky pak dozrávají v září a říjnu.
Popis: Stěsnaně rostoucí, i za květu sotva 5 cm vysoký polokeřík se silným kůlovitým kořenem, přecházejícím do hustě rozvětvených, zpola nadzemních oddenků, ukončených často jen málo přes centimetr širokými, mnoholistými růžicemi stěsnanými do kompaktních polštářků. Listy jsou řapíkaté, trojdílné s lineárním středním lalokem a dvakrát až třikrát rozsečenými laloky postranními. Pětičetné haplostemonické květy bývají soliterní anebo sestavené v chudokvětých vrcholících, rozvíjejí se na kratičkých stopečkách a mají tubulární, často purpurově červené a štětinkami lemované číšky s nevelikými, zahroceně vejčitými, vně žláznatě pýřitými a vlnatě opředenými kališními lístky. Purpurově růžové lístky korunní jsou široce obvejčité a lysé. Žluté prašníky lemují pět až deset nesrostlých plodolistů, dozrávajících v hnědé cylindrické nažky.
Poznámka: Rod Chamaerhodos se zdá být fylogeneticky nejbližší vřeteníkům (Drymocallis) a křovitým mochnovcům (Dasiphora), od nichž se liší především absencí listenů kalíšku. S výjimkou dvouleté a nevzhledné Chamaerhodos erecta, jejíž rozlehlý areál přesahuje ze sibiřských horských stepí do chladných oblastí severoamerického západu (v horách asijských často přitom doprovází právě Chamaerhodos altaica na společných lokalitách), jsou všechny ze zbývajících šesti druhů rodu vytrvalé, velkokvěté a endemické na asijském kontinentě.
Fotografováno ve dnech 25. 5. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Čingeltej düüreg, 1750 m n. m) a 27. 5. 2023 (Mongolsko, ajmag Tuv, Bayandelger sum, 1450 m n. m).